Článek
„Měli jsme dobrý tým, jeli jsme tam jako mistři světa z Katovic, ale o Kanaďanech jsme nevěděli skoro nic,“ říká otec Františka mladšího a Tomáše, bratrské dvojice reprezentačních beků. „Jednou přijel na Kladno jakýsi pán z Ameriky a u nás v kině promítal jako velkou atrakci zápasy NHL. Takhle jsem sbíral informace,“ vzpomíná Kaberle.
Po příletu do zámoří prvně viděl, co pro Kanaďany hokej znamená. „Hráli jsme před turnajem přátelák a hlasatel oznamoval jména hráčů. Po našich následoval vlažný potlesk, ale když řekl: číslo 4 – Bobby Orr, tak jsem myslel, že hala spadne. Vážně!“
Československý tým si pobyt nesmírně pochvaloval, o hokejisty bylo dokonale postaráno. „I do Toronta jsme z Montrealu letěli tryskáčem.“ Přesto si nemohl nevšimnout, že je kanadští borci považují za chudé příbuzné zpoza železné opony. „Trenéři přišli naštvaní z jedné tiskovky, kde padl dotaz na kanadského kouče Bowmana, co si myslí o československém týmu. On chvíli mlčel a pak povídá, že má hezké bílé dresy,“ což dopálilo i Kaberleho. „Nebo jsme přišli na trénink Kanady, tak tam kdosi zlomil hokejku a asistent Bobby Kromm nám ji podal přes mantinel a říkal: Tady máte, kluci, od kanadských hvězd.“
I kvůli tomu možná Československo chtělo předvést co nejlepší výkony. A podařilo se. „Po finále už bylo vidět, že nás vzali na vědomí. A všechny si nás chtěli nechat v NHL. S klukama jsme to probírali, ale doma jsme měli rodiny a legální cestou to prostě nešlo.“
Z Kanady přiletěl nadšený, ale mínění o Javorových listech si poopravil o rok později na MS ve Vídni. „Když vyrazili do Evropy, tak se chovali jak urvaní ze řetězu,“ říká a přidává historku. „Tehdy jsem dal sekeru Paiementovi, sudí to nepískl a on mě chtěl o pauze hodit do sněhové jámy za rolbou. Kdyby ho Eda Novák neodhodil, tak bych tam ležel. Po zápase dokonce přiběhl do naší kabiny, my na něj koukali jako na blázna. Ale to je už známá věc, že v Evropě si Kanaďané dovolí, co by jim v NHL nikdy neprošlo.“
