Článek
Poprvé za tři roky v jste v Anyang Halla sám bez českých spoluhráčů, jaké to je?
Já to zase tak neprožívám. Samozřejmě bylo lepší, když tu bylo v mančaftu víc Čechů, ale teď tu jsou Američan a dva Kanaďani. Brad Fast má dokonce jeden start v NHL za Carolinu a to dal taky gól.
Žádný stesk po Česku vás nepřepadá?
Vůbec. Když jsme tu byli čtyři plus trenér Vejvoda, tak jsme si to určitě užili víc. Všichni kluci, co tu byli od nás, tak v pohodě zapadli. Ale nestěžuju si ani teď.
Vycházíte se zámořskými spoluhráči stejně dobře jako s Čechy?
Jasně. Navíc se procvičím v angličtině, to je neocenitelný. Cizinci taky bydlí spolu v jednom mrakodrapu. Má 38 pater a my jsme na čtyřiadvacátém.
Máte v klubu tlumočníka?
Z korejštiny do angličtiny. Když nás ale bylo v klubu víc Čechů, tak se překládalo do češtiny.
S žádnými dalšími Čechy, kteří působí v Soulu, nejste v kontaktu?
Ale jo. Náš konzulát pořádá různé akce. Český velvyslanec už byl taky na hokeji. Teď by měl před startem play-off společně s kanadským velvyslancem vhazovat čestné buly.
Objevil jste v Soulu i českou hospodu?
Jsou tu dokonce dvě. Ta jedna se jmenuje Praha Castle. A je to vlastně napodobenina Staroměstské radnice s českými obrázky i nápisy na sklenicích. České točené pivo tam ale nedostanete. Jen lahvové.
Patrik Martinec s dcerami na jídle v tradiční korejské restauraci. foto: Archiv Patrika Martince
Za ty tři roky, co jste v Koreji, už byste mohl dělat průvodce po Soulu. Je to tak?
Taky si myslím. Ty základní turistické trasy mám určitě nastudované. Ale do centra radši pořád jezdím metrem. Autem moc ne.
Co byste návštěvám doporučil?
Tady se historie propojuje se současností. Paláce dávných dynastií obehnané mrakodrapy, staré dřevěné stavby obklopené moderní architekturou. Pro Evropana to jsou unikáty.
Pořád vás ale živí hokej a v Asijské lize patříte k nejlepším hráčům. Anyang Halla navíc jako první korejský tým v historii soutěže vyhrál základní část. Máte pohodu?
Je to tak. Že jsme vyhráli, to je velká událost. Japonci byli dlouhá léta lepší, protože měli nejvíc hokejových styků s Evropou. To naše vítězství v základní části je tady velká senzace.
Týmové večeře patří i ke korejským zvyklostem.foto: Archiv Patrika Martince
Jak se v Koreji slaví takový úspěch?
Tři neděle jsme měli jednu společenskou akci za druhou. Přijetí u starosty Anyangu a podobné věci
Proč japonská nadvláda skončila?
Třeba i kvůli tomu, že Ota Vejvoda tu jako trenér za ty roky odvedl výbornou práci. Korejci taky rozšířili kontakt se světem. Loni jsme třeba byli na soustředění v Česku. To všechno tomu pomáhá.
V čem jsou Korejci jako hokejisté dobří?
To je jasné, v bruslení. Rychlobruslení na krátké dráze je tu národní sport. Druhá věc je třeba zápasová taktika. Tam to není zdaleka dokonalé. Bruslit ale umí každý, i když hokej je v popularitě pořád dost nízko.
Mají Korejci přehled o světovém hokeji? Když jim řeknete, že jste hrál s Výborným a Hlaváčem, tak jim z toho klesne brada?
Oni se zajímají o NHL, tu strašně uznávají. Kdo byl v NHL, tak je pro ně borec. Na druhou stranu se taky vyptávají, co dělají naši hráči, kteří v Koreji působili. A hlavně se ptají na pana Vejvodu a nechávají ho vždycky pozdravovat.
Co televize, noviny? Je Asijská liga hodně sledovaná?
V televizi se vysílá každý domácí zápas. V novinách nás taky rozebírají. Na popularitu hokeje ten náš úspěch vliv určitě má. Na tréninky chodí k nám do haly kolem stovky dětí.
Máte na to vyhrát i play off?
No, to je právě to. Já myslím, že ne. Japonci odjeli hrát olympijskou kvalifikaci a mezi základní částí a play-off je měsíční přestávka. Ta soutěž je šitá na míru Japoncům, po návratu budou rozehraní. Kdybychom začali play-off týden po skončení základní části, tak by to pro nás bylo o moc lepší.
Dají se poměry v klubech Asijské ligy srovnat s extraligou?
Když jsem přišel do Koreje před třemi lety, tak to srovnatelné nebylo. Ale dneska už to funguje velmi podobně. I díky tomu, že tu trenér Vejvoda některé věci prosadil.
Vy jste každý rok mezi nejproduktivnější pětkou celé ligy. Jste v Soulu za hvězdu?
Slavnej asi nejsem. Ale už nás tu znají, tak bych to řekl. Když jsme teď vyhráli základní část, tak si pozvali do televize spíš korejské kluky.
Vyznání korejských fanynek Patriku Martincovi v lámané češtiněfoto: Archiv Patrika Martince
Fanoušci obléhali halu?
Tady je kapacita asi dva tisíce lidí... Ale poslední zápasy teda vyprodáno bylo.
Jací jsou Korejci do party? Mají podobné zvyky, jaké jsou běžné v evropských klubech? Jestli zajdou na pivko?
Jsou to vesměs mladí kluci, takže je to bez problémů (směje se). Týmové večeře jsou po každém zápase. A to se pak pije i „sodžu“, místní rýžová pálenka.
Vy jako zkušený hokejista a lídr máte asi velký respekt. Úctou ke starším je Asie přece proslulá.
To je pravda, tady je úcta k věku vidět na každém kroku. Starší něco povídá a mladší nábožně poslouchají.
Co to s Korejci provedlo, když proti nim v zápasech s China Sharks nastoupil dlouholetý hráč Colorada, New Jersey a nyní San Jose, 43letý Claude Lemieux?
To byla pro celou ligu obrovská událost! San Jose koupilo jako farmu právě China Sharks, takže se Lemieux rozehrával v Asijské lize a vyšlo to tak, že hrál dva zápasy zrovna proti nám. A já nastupoval jako centr právě proti Lemieuxovi. Musím říct, že hrál dobře. Rozehrával, vracel se. Moc jsem sice nevěřil, že se mu povede návrat do NHL, ale on to zvládl. Klobouk dolů.
Po zápase s China Sharks se Martincova dcera Nikola vyfotila se čtyřnásobným držitelem Stanley cupu Claudem Lemieuxem.foto: Archiv Patrika Martince
Vyměnili jste si po zápase dresy?
To ne, ale dcera Nikola má s Lemieuxem společnou fotku.
Vy byste už neměl náladu na návrat do extraligy? Vaši bývalí spoluhráči z Koreje Seman nebo Zdeněk Nedvěd to zvládli bez problémů.
Fyzicky se cítím dobře, ale spíš to vypadá, že zůstanu v Koreji. Klub mi nabídl zajímavou smlouvu, a jelikož i rodina je zde spokojená, asi budu pokračovat ještě v Asii.
Když jste v roce 2005 odešel hrát do Koreje, tak Asijskou ligu v Česku nikdo nebral vážně. Změnily se za tu dobu reakce vašich bývalých spoluhráčů na to, že hrajete v Asii?
Já ale nebyl první, kdo šel hrát hokej do Asie. Pavel Šrek hrával v Japonsku, nebo Gardoň. Je ale pravda, že žádné poznámky, když přijedu do Čech, už neslýchám. Když vykládám, jak to v Soulu chodí, tak by tu spíš všichni chtěli hrát.
Najde se vůbec něco, co vám v Koreji vadí?
Jediná věc. Tradiční restaurace. Tam se sedí na zemi v tureckém sedu. A to moje kyčle a kolena už moc nezvládají. Korejci jsou v pohodě, ale my si s dvoumetrovým Jardou Nedvědem vždycky hledali místo někde v rohu, abychom se mohli alespoň opřít o stěnu...
