Článek
Plavky, maska, šnorchl, ploutve, čapka chránící uši, rukavice, puk a minihokejka. Toto je veškeré vybavení. „Co nekoupíme, tak se dá vyrobit. Začátečníkům věci i půjčujeme, ale bez problémů se dá vše sehnat do pěti tisíc,“ říká Jitka Kručinská, která patří do dvacítky podvodních nadšenců z Budějovic. K této skupině se řadí i aktivní šedesátiletý profesor. Pár vteřin nedýchat a bojovat. Pak zpět do míst, kde se lape po tolik potřebném vzduchu.
„My oproti klasickému hokeji zažíváme rozměr navíc. Můžeme hrát nahoru i dolů. Ostatní jen dopředu a dozadu,“ usmívá se čtyřiadvacetiletá hokejistka, která trénuje dvakrát týdně. Podvodním radovánkám se věnují i v Praze, Teplicích a Novém Jičíně, ale tam jde spíše o zábavu potápěčů.
Všichni se ženou za olověným pukem Obvykle proti sobě stojí dva týmy složené z deseti hráčů. Ve vodě jich je šest a na střídačce (okraji bazénu) čekají 4 náhradníci, kteří střídají v průběhu hry. Hraje se olověným pukem o hmotnosti 1,2-1,5 kilogramů potaženém pryží, aby puk lépe klouzal po dně. Hrací plocha by měla být kolem 2 metrů hluboká, 20-25 metrů dlouhá a 12-15 metrů široká. Branky jsou 3 metry široké. Hrací doba je 2×15 minut. Samozřejmě se pískají auty, špatné střídání a můžete být vyloučeni na dvě minuty nebo do konce zápasu za fauly jako je hrubost, hákování a držení.
Realitou je Liga mistrů a mistrovství světa Tento sport má po překročení českých hranic daleko větší rozměr. Podvodní hokej má své evropské soutěže, Ligu mistrů, a také mistrovství světa. Například ve Velké Británii hokej pod hladinou hrají v devadesáti klubech. Špičku tvoří týmy Jižní Afriky, Austrálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie, Francie a Slovinska. „Do východní Evropy se vše teprve postupně dostává. Náš klub byl ale založen už v roce 1997,“ říká Jitka Kručinská, která přiznává, že sehnat soupeře v Česku je problém. „Hrajeme mezi sebou, ale také jezdíme na závody do zahraničí.“
