Článek
Pro některé hráče bude následující turnaj klíčový z hlediska jejich olympijských šancí. A vy přece také figurujete v širší olympijské nominaci...
Na to já vůbec nemyslím. Abych pravdu řekl, tak to asi není důvod, proč jsem v nároďáku.
A jaký tedy je?
Kde je trenér? Trenére, pomoc! (směje se). Asi jeden z těch důvodů je, že na předchozích turnajích se tolik nedařilo. Došlo ke změnám a já jsem toho součástí.
Že je potřeba zabrat hlavně střelecky, asi není nutné zdůrazňovat.
Samozřejmě i kvůli tomu dostávají šanci jiní. Poslední turnaje nám ukázaly, že s tou koncovkou je to všelijak. Doufejme, že se nám to podaří konečně prolomit.
A třeba tím zase přiživíte své olympijské šance, co říkáte?
Na rovinu: kdo by nechtěl jet na olympiádu, ale zase jsem soudný. Sestava není nafukovací a mé šance jsou malé. Neházím flintu do žita, ale v nominaci budou hlavně hráči z NHL. Z Evropy tam sice jména budou, ovšem daleko míň. Určitě tam nepojedou i kluci, u kterých byste si řekli, že si to zaslouží. Záleží na aktuální formě a trenérech, kdo dostane důvěru.
Na olympiádě byste si mohl zahrát po dvaceti letech, i když v Lillehammeru to bylo v dresu Kanady.
Vezmu si prostě do Soči dva pasy a ono se to už nějak vyvrbí (směje se).
Hadamczik s vámi počítá do ‚superútoku' s Hlinkou a Červenkou. Jak se poskládáte coby tři centři?
Čas nám ukáže. Hlavně abychom si tam nemuseli dávat značky dej přednost v jízdě nebo přednost zprava (usmívá se). Já jsem už pravé křídlo hrál, v Pittsburghu jsem hrál i levé. Když tak to za kluky odbruslím (směje se). Pokud ale dáte k sobě tři šikovné zkušené hráče, tak by to neměl být problém, vždyť nám v lajně bude dohromady přes sto let (107 – pozn. aut.).
