Článek
Jak vám bylo, když jste po první třetině prohrávali 0:2?
Moje premiéra nezačala příliš dobře. Dostali jsme dva góly. První třetinu jsme přitom nehráli špatně. Jednou jsem se tam s Jarem (brankář Slovanu Janus - pozn. Sport.cz) a dalším hráčem zaháknul a myslel jsem si, že ten gól rozhodčí nemůže uznat. Říkal jsem mu to, ale on mi odpověděl, že je to gól. Při druhém inkasované brance jsme chtěli vystřídat. Bohužel jsme odešli všichni a propadlo to tam. Přišlo mi, že ze dvou šancí dali dva góly.
V kabině bylo dusno?
Asi znáte pana trenéra (Rostislav Čada - pozn. Sport.cz), takže tam něco zakřičel i na mě. Říkal jsem si, že jsem začal fakt super. Pak jsme to naštěstí otočili, za což jsem hrozně rád.
Ve Slovanu hrajete s číslem 17, které v minulé sezóně nosil na dresu Ľubomír Višňovský...
Na Kladně jsem začínal se sedmnáctkou. Vím, že ve Slovanu měl stejné číslo Višňovský, takže jsem si laťku nasadil vysoko.
Co říkáte na atmosféru, kterou vytvářejí diváci Slovanu?
To jsem se fakt těšil. Je to tady výborný.
Jak dlouho jste nehrál po odchodu z Jugry?
V Jugře mě nechtěli a agent mi volal, že Slovan má zájem. Potěšilo mě, že se to takhle rychle vyřešilo. Poslední zápas jsem hrál před reprezentační pauzou. Pak jsem trénoval sám na ledě. Tady jsem se dvakrát sklouznul a šel jsem do hry.
Koho znáte v mužstvu Slovanu?
Z nároďáku se znám s Michalem Vondrkou, s Milanem Bartovičem jsem hrál v Liberci a s Mirkem Kopřivou jsme byli spolu na Kladně. Je tady dobrá parta a hned na začátku na mně dýchla pozitivní atmosféra.
Byli se na vás v Bratislavě podívat příbuzní?
Přijeli babička a děda, přítelkyně a další členové rodiny. Celkem jsem tady měl šest lidí.
