Článek
„Oslavu jsem uspořádal o víkendu. Přišli i hokejoví kamarádi Jirkové Holík s Kochtou," vypráví Holeček, jemuž popřála i parta cyklistů, s níž jezdí na túry po Česku. „Patřím tam mezi nejstarší, ale držím krok. Když přeje počasí, vyrážíme každý týden urazit třicet, padesát kilometrů," říká držitel dvou olympijských medailí a devíti z MS, jenž chodí i na procházky se psem a občas si vyrazí zahrát tenis.
Od šestiletého vnuka dostal k jubileu tučňáka s vysvětlením, že děda byl taky celou dobu na ledu. Holeček prý váží jen o čtyři kila víc, než když v roce 1981 přestal chytat. Po skončení hráčské kariéry, kterou na klubové úrovni spojil hlavně s Košicemi a Spartou, se věnoval výchově talentovaných brankářů. Svůj rukopis zanechal i na Dominiku Haškovi.
Dodnes je v létě patronem gólmanské hokejové školy. „O hokej se zajímám pořád, i když mu nejsem tolik nablízku jako dřív," přemítá. Za reprezentaci odchytal vítěz Zlaté hokejky z roku 1974, kterého po většinu kariéry zdobila typická laminátová maska, 164 utkání. Víc nemá na kontě žádný brankář u nás. Zářil hlavně ve vypjatých duelech se sbornou, jejíž útočníky doháněl k zoufalství. „Na Sověty jsem se uměl vždycky hecnout. Zápasy s nimi, to bylo něco víc než hokej," usmívá se Holeček, který byl pětkrát vyhlášen nejlepším gólmanem šampionátu.
„Moc jsem chtěl vyhrát ještě olympiádu a v Innsbrucku 1976 nás od toho dělilo pět minut. Nemít v týmu chřipkovou epidemii, při níž kluci sotva pletli nohama, tak jsme to vedení se Sověty udrželi," vzpomíná. Přál si i nastoupit v NHL a zajistit se. „Slavný Hull se mě kdysi ptal, kolik mám plat. Když se to dozvěděl, tak řekl, že na minutu to není špatný," říká dnes už s úsměvem člen Síně slávy světového i českého hokeje.
