Článek
Překvapilo vás, že z obou týmů pokračuje v kariéře už jen desítka hráčů?
Ani ne, už je to dlouhá doba. Jen pár z nás ještě má hokejovou dlouhověkost. Ale pro všechny z nás je setkání v Jihlavě vzpomínkou. Nejen na hokej, ale taky na Ivana.
Uvědomujete si, že od tragického Hlinkova úmrtí letos uplynulo už deset let?
Neuvědomuju, čas strašně rychle utíká. Až když se mi o tom někdo zmínil, řekl jsem si: "Kurňa ta doba se opravdu nezastaví." Fakt to utíká.
Vzpomínáte často na své tři tituly mistra světa a na triumf na olympiádě v Naganu?
Právě tady v Jihlavě je na to prostor. Když tehdy člověk sbíral úspěchy, ani si neuvědomoval, jakou váhu to bude mít v budoucnosti.
Když už mluvíte o váze, jakou máte nyní vy?
(směje se) Myslím, že stejnou, jako když jsem hrával. Když člověk skončí, musí samozřejmě upravit životosprávu a jíst mnohem míň, než byl zvyklý. Ale s tím nemám problém.
Kdy jste vlastně naposledy stál v brance?
Předloni jsem odchytal část exhibičního utkání. Když to spočítám, tak od doby, co jsem skončil, jsem měl na sobě výstroj třikrát. Tady v Jihlavě tedy počtvrté.
Těšil jste se, až vyjedete v rámci Zlatého utkání v Jihlavě na led?
Člověk má v hlavě jenom to, aby ve zdraví přežil. Dlouho jsem nic nedělal. Ke sportu se sice dostanu, ale profesionální a rekreační úroveň, to je obrovský rozdíl. Dva roky po konci kariéry jsem začal cítit, že fyzička už není taková, jakou jsem míval.
Najde se nějaký spoluhráč z Nagana, na kterého jste se těšil nejvíce, až ho uvidíte?
Loni na srazu k patnáctiletému výročí k Naganu jsme se po dlouhé době viděli s Richardem Šmehlíkem, který žije v Americe. Většina z nás ale zůstala stejná, jenom každému přibyly roky.
Z kádru naganského týmu pokračuje ještě pět hráčů, Jaromír Jágr dokonce stále v NHL. Co tomu říkáte?
Je důležité, že je zdravý, vyhýbají se mu zranění a dbá o své tělo. Je super, že ve svém věku ještě může hrát na nejvyšší úrovni a předvádět takové výkony, jaké předvádí.