Článek
„Scházíme se hokejová parta pravidelně jednou za měsíc a Dandu jsme zvali často, ale on už nechtěl mezi lidi chodit. Měl rád svůj klid," uvedl Meixner, jenž byl poslední dobou za ním párkrát doma. Přesně před rokem se Danda objevil naposledy na veřejnosti, když přišel na pohřeb svého nejbližšího spoluhráče Vlastimila Bubníka. Po mozkové mrtvici v závěru loňského roku už Dandův zdravotní stav nebyl dobrý.
Danda se zúčastnil šesti mistrovství světa a tří olympijských turnajů (1952, 1956 a 1960). Na světové scéně se jeho maximem stal bronz z MS 1955. O šest let později mohl mít stříbro, jenže si na soustředění v Opavě poranil kotník a přišel o jistou nominaci. Tím se uzavřela i Dandova reprezentační kariéra. Československo reprezentoval celkem v osmdesáti utkáních, při nichž nastřílel 45 branek.
S Bubníkem a Pantůčkem byli postrachem soupeřů
Rodák z Hradce Králové dlouho kombinoval fotbal s hokejem, podobně jako jeho pozdější sportovní parťák Vlastimil Bubník. Jejich cesty se sešly právě v Brně, kam přišel Danda na vojnu a už v městě zůstal. Neodmyslitelně patřil do hokejové formace k Bubníkovi a Pantůčkovi, která byla v lize postrachem soupeřů. „S Bubníkem jsme byli vždycky naladění na stejnou vlnu. Nikdy jsme si nic nevyčítali," líčil Danda při oslavě svých sedmdesátin.
Danda patří i mezi členy Klubu hokejových střelců (257 gólů). Svou fotbalovou část kariéry spojil se Zbrojovkou. Po skončení hráčské kariéry Danda působil ještě v 70. letech jako trenér v Brně, v Itálii a v Jugoslávii. „Já ho měl rád. Byl skvělý na ledě i v kabině, nikdy si nehrál na hvězdu, ale už jako hráč působil hodně uzavřeně," vzpomínal Meixner.
