Rubriky:

Ostatní

Jako starý Klapzuba si nepřipadám, říká muž, který dělá hokej jinak

6. dubna 2016 08:03 - Praha

Dělat věci jinak, jít svou vlastní cestou. Čím dál více lidí si razí směr hlavnímu proudu navzdory, sport nevyjímaje. Takový je i případ Libora Hrubého, který svou nespokojenost se systémem výchovy hokejové mládeže přetavil ve vlastní kondiční školu, v níž se snaží uplatňovat jiné principy.

Sport.cz a archiv Hrubý sport, Sport.cz

„Ale pozor, stejně v nějakém systému pracujeme," směje se Hrubý při rozhovoru o svém netradičním přístupu. Ten se v jeho hlavě začal rodit, když doprovázel svého syna do hokejové přípravky. „Přišlo mi, že ten obecný systém není úplně ideální, že nevychovává komplexní sportovce. Je to v takovém stresu, který z mého hlediska vytvářejí rodiče i kluby. Nevím, jaká jsou skutečná čísla, ale řekl bych, že 95 procent dětí, kteří tomu teď obětují život, tak ve starším věku nehrají," míní sympatický, nakrátko střižený šestatřicátník.

Všestrannost až do desátého roku

Hrubý nemá problém přiznat, že je hokejová „náplava". Díky dvacetileté zkušenosti z vrcholového juda a absolutoriu na Fakultě tělesné výchovy ale ví o přípravě své. „Systém, v němž jsou děti i v malém věku třikrát, čtyřikrát v týdnu na ledě, je podle mě hodně zanedbávaný. Oni strašlivě dřou, ale pak to tělo dojede," říká.

Proto se snaží ve své skupině uplatňovat přípravu vyváženou, v níž hokej střídají i jiné sporty. „V určité fázi přípravy plaveme, chodí se lézt, pozveme atletického trenéra, jdeme na judo... Můj osobní názor je, že do nějakých deseti jedenácti let je potřeba děti rozvíjet motoricky, všestranně. Hokej představuje hodně jednostrannou zátěž a má velký vliv na pohyb a na tělo. Zažil jsem desetileté hokejisty, kteří neuměli kotoul vpřed ani vzad, byli tuzí a zkrácení, úplně na jednu stranu. A bylo to docela často," vypráví Hrubý.

Výsledky se dostavují

Své zkušenosti Hrubý propojuje a realizuje přímo s hokejovými trenéry a fyzioterapeuty, své představy konzultuje i s lékaři. Dohromady v dnešní době pečuje o zhruba třicítku mladých hokejistů, celkem se kondičně stará asi o sedmdesát dětí. A výsledky jeho projektu začínají být patrné. Tým Hrubý sport - i když s několika vypůjčenými hráči - například ovládl vánoční žákovský turnaj v Bílině, kde vyhrál a navrch dominoval v dovednostních soutěžích. „Je radostné, když někam přijedeme s oddílem, který je dělaný jako součást tréninku pro všestranný rozvoj, a ti kluci porazí stabilní týmy, kde to dělají po svém," líčí.

Přitom ale zdůrazňuje, že jeho vyprávění není obžalobou hokejového svazu, ví, že peníze na změnu systému nejsou. „Bylo by dobré vybudovat jiný systém. Na to by ale musely být jiné podmínky - víc ledu, tělocvičny, posilovna, gymnastická hala, fyzioterapie, lidi k tomu by museli mít vzdělaní. Aby to ale někdo udělal a uchopil celkově, tak to bude zase o celkovém přístupu. Zaregistroval jsem několik náznaků od bývalých hráčů, ale těch navrhovaných systémů už bylo tolik, a vždycky se to dalo pod koberec," posmutní nad faktem, že individualit v čele se Zachou mladším, které vypluly proti proudu, je jako šafránu.

O to víc jej hřejí úspěchy jeho svěřenců, i když jak sám říká, jako starý Klapzuba, který v legendárním románu Eduarda Basse jedenáctku svých synů dovedl netradičními metodami na fotbalový Olymp, si nepřijde. „To bych se musel doma víc snažit," směje se. „Je to tak, že mě baví dávat dobré lidi dohromady a vytvářet dobrou energii. Pořád se snažíme dělat to pro radost," dodává Hrubý.

Pavel Novotný, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Ostatní