Článek
Jak dlouho jste zvažoval nabídku stát se součástí realizačního týmu české reprezentace?
Ani moc dlouho ne. Nabídka přišla přímo od Miloše Říhy. Sám mi osobně zavolal, jestli bych s ním nechtěl spolupracovat. Řekl jsem, že s tím nemám problém a vlastně mi bude ctí mu pomáhat. Dali jsme si schůzku, po níž bylo jasno, že do toho půjdeme společně. Jsme neustále v kontaktu přes e-maily a telefony, diskutujeme nad společnými myšlenkami a plány. Oba si rádi povíme svůj názor.
Počítáte, že budete na střídačce pod velkým tlakem odborné i laické veřejnosti?
Samozřejmě. Veškeré dění v hokeji je sledované. Je to tak populární sport, že každý přesně ví, jak se má dělat. Jsem pod tlakem celý život. Musel jsem neustále dokazovat, že jsem dobrým hokejistou. Nebojím se toho ani v nové roli. Trénování na téhle úrovni je další výzvou.
Vedl jste jako kouč extraligový Litvínov, potom i reprezentační osmnáctku. Dají se zúročit nějak tyto zkušenosti v pozici asistenta u seniorského národního týmu?
Všechno se hodí, jsem připraven být Miloši Říhovi ve všem k ruce a nabízet i svůj pohled. Jako hráč jsem navíc prožil olympiády, řadu mistrovství světa, spoustu let v NHL a z toho se dá čerpat. Pro trenéra je bonusem, když se může o takovou zkušenost opřít. Je mi sedmačtyřicet, s hokejem jsem spojil podstatný kus života a umím vycítit, jak se budou chovat hráči ve chvíli, kdy nastanou potíže.
Tím chcete hlavně Říhovi prospět?
Pokusíme se kluky dobře připravit a nabudit, na ledě už ale budou bez nás. Těším se na práci s mužstvem a nosím v hlavě nápady, jak tréninkový proces oživit, dostat do hráčů sebedůvěru. Zdá se, že naše symbióza s Milošem Říhou by mohla fungovat. Už jsme si dokonce psali jména, která připadají v úvahu. Ale zatím si je s dovolením nechám pro sebe. V sezóně mě čeká sledování hráčů v Česku i v cizině.
Jak to bude vypadat?
Nechybím na žádném hokeji doma v Litvínově, jsem připraven vyrazit na další extraligové zápasy a nemám problém ani odjet kouknout na české kluky kamkoli do světa. Třeba v NHL je ale vidět, jak Češi až na výjimky typu Pastrňák, Voráček, Krejčí či Hertl zmizeli z prvních lajn, z předních příček kanadského bodování.
Celou minulou sezónu jste byl bez přímého sepětí s hokejem, o to víc máte teď chuť do práce?
Odpočinul jsem si od střídačky, od toho neustálého stresu u ledu, ale co se týče hokeje, sledoval jsem ho dál. Byl jsem hodně za synem Kristiánem v zámoří. Měl jsem možnost vidět věci, které se odehrávají v NHL i v tamních juniorských soutěžích. Pozoroval jsem řadu tréninků a dostal jsem se do klubů, kde jsem dřív sám hrával, a všímal si, jak se týmy připravují a jak zvládají těžké zápasy. Dost mi to tam otevřelo oči.
V čem hlavně?
Líbí se mi, jak se v zámoří nebojí nasazovat mladé hráče do hlavních rolí. V kabině i na ledě potřebujete zkušenější borce, aby se bažanti měli od koho učit. Ale klidně mohou ti mladí táhnout mančaft, když jsou nejlepší a už na to mají. Jenže u nás trenéři často radši dají do sestavy starší chlapy, kteří prý neudělají tolik chyb. Přitom vám mladí draví kluci oživí hru, přinesou spoustu energie.
Myslíte, že s talenty jako jsou Nečas, Zadina, Kaut nebo Chytil může skončit reprezentační čekání na medaili, které trvá od roku 2012?
Pár talentů vyplavalo a uvidíme, jaká bude příští sezónu jejich cesta v zámoří. Hlavně musíme ty kluky nalákat, aby reprezentaci měli jako nejvyšší metu – jako jsme to kdysi brali my. Nečeká nás nic jednoduchého, vlak vezoucí světovou špičku jede děsně rychle. Ale věřím, že se nároďák zvedne a rád bych k tomu přispěl.
Trenér Hadamczik má nyní v české osmnáctce pod sebou i vlastního vnuka, přál byste si vést v reprezentaci také syna?
Takhle to vůbec nevnímám. Za český nároďák musí hrát ti nejlepší, bez ohledu na jména nebo příbuzenské vztahy. Synovy zápasy v zámoří teď budu sledovat přes internet. A pokud se naskytne příležitost, zastavím se za ním ve Winnipegu, kde by měl hrát za farmu Jets. O krok se tím snad přiblíží splnění snu. Když se mu bude v dresu Manitoby dařit, dveře do NHL se mu otevřou.
