Hlavní obsah

Rolinek posílal Mikešovi do Ruska energii

Po delší době se Tomáš Rolinek díky reprezentační pozvánce na Channel One Cup potkal se svým kamarádem Michalem Mikeskou. "Čili dvojnásobná radost," vypráví pardubický útočník v rozhovoru pro Právo.

Článek

Před půl rokem jste byl jedním z nejpřekvapivějších jmen, které se objevily v národním týmu na mistrovství světa v Lotyšsku. Je pro vás pozvánka do reprezentace možností oživit si vzpomínky na Rigu?Určitě, mám to štěstí, že jsem se do nároďáku zase dostal a navíc jsem po delší době potkal velkého kamaráda Michala Mikesku, čili dvojnásobná radost.

Co vám "Mikeš" říkal na stříbrnou medaili?Byl jedním z těch prvních gratulantů. Od něj je to hodně upřímné, protože jsme vážně ohromní kamarádi. Přál bych mu to taky.

On ale hraje v ruské Ufě, jste přes rok pořád v kontaktu?Voláme si přes skype. Po každém zápase mi chodí esemesky, takže vím, jak je na tom.

V úvodu angažmá se moc neprosazoval, nestěžoval si u vás na ruský hokej?Brečel mi do telefonu, že mu to tam nepadá. Tak mě napadlo, že Mikešovi pošlu energii a zrovna ten den měl bilanci 2+1. Já od té doby neudělal ani bod, takže si manželka dělala srandu, že mi Mikeš vycucl energii.

To zní jako z filmu Akumulátor 1, jak ten přenos energie vypadá?Zkusil jsem to poprvé a vyšlo to. V určitou dobu si na někoho vzpomenete, pošlete mu štěstí a on pak dá góly. Jednoduché. Možná u toho škytal, ale snad se cítil líp a trochu mu to pomohlo.

Jak dlouho jste žil úspěchem z Rigy?Mistrovství světa bylo vždycky mým snem. Moc jsem nevěřil, že bych si na něm někdy zahrál. Jenže řada hráčů odřekla, nebo byla zraněných. Ukázalo se, že hrát na mistrovství není science fiction. Teď budu bojovat, abych se dostal i na to další do Moskvy.

V roce 2005 se kapitán šampiónů z Vídně David Výborný setkal se závistí i u spoluhráčů. Co vy? Zaznamenal jste nějaké negativní ohlasy, když jste si dovezl stříbro?Řada lidí nám nevěřila, odjížděli jsme jako outsideři, čekal se propadák. Ale my udělali fantastický úspěch a vzpomínám na to strašně rád. Po Rize jsem byl ale v takové euforii, že bych si něčeho nepříjemného ani nevšiml (usmívá se). Měl jsem ale štěstí, že jsem od té doby herně nezažil krizi, aby si na mě lidi ukazovali.

V Pardubicích jste se rozstřílel, což v minulých sezónách nebylo zvykem. Prožíváte nejlepší období v kariéře?Mockrát jsem se už cítil líp, ale poslední zápasy mi to tam z nějakých důvodů padá. Já bych vyzvedl hlavně Petra Sýkoru, který sice přestal střílet, ale stal se z něj můj nahrávač. Šel jsem do sezóny s tím, že fanoušci budou ode mě určitě očekávat víc. O to těžší je dokazovat, že jsem byl v Lotyšsku právem. Snad to částečně v Pardubicích plním.

Reklama