Hlavní obsah

Novotný se ve 35 letech vrací do národního týmu jako kapitán: Duší zůstávám pořád takový mladík

Praha

Už s reprezentačním dresem ani moc nepočítal, naposledy ho oblékl při pražském mistrovství světa v květnu roku 2015. Útočník Jiří Novotný hrající za švýcarský klub Ambri-Piotta ve 35 letech otevírá novou kapitolu v národnímu týmu, na Channel 1 Cupu bude kapitánem.

Dělají si srandu, že jsem dědek, směje se pětatřicetiletý navrátilec do reprezentace Jiří NovotnýVideo: Sport.cz

 
Článek
Fotogalerie

Co říkáte na svůj návrat rovnou s céčkem na dresu?

Zkušených hráčů je v kádru víc, kapitána může dělat kdokoli. Já se toho ale nezříkám, snad půjdu příkladem. Kdo by se po tříleté pauze na nároďák netěšil a mám radost, že se k návratu rozhodli i kluci, s nimiž jsem ještě hrával, tedy Něma (Ondřej Němec) a Guly (Milan Gulaš).

Jak jste se zatvářil na reprezentační nabídku, když za vámi přijel do Švýcarska osobně asistent kouče Robert Reichel?

Na reprezentaci jsem poslední dobou opravdu nepomýšlel, minulou sezonu jsem měl problém s koleny a byl i na operaci. O národní týmu jsem naposledy mluvil před dvěma lety po telefonu ještě s trenérem Vůjtkem, teď se kontakt obnovil a já řekl, že do toho ještě půjdu.

Měl jste hrát už před měsícem na Karjale, na poslední chvíli vás ale vyřadilo zranění.

Děsně mě mrzelo, že na tréninku v klubu už po nominaci, jsem si trošku natrhnul sval. S lítostí jsem se pan Říhovi omlouval a bylo mi řečeno, že si dáme vědět třeba na další turnaj. Tak jsem rád, že to klaplo.

Startoval jste na osmi mistrovstvích světa i v olympijském Soči. Jaké to je být v kabině nejstarší?

Už jsem si na to zvykl, v klubu to mám vlastně stejně. Kluci si ze mne dělají srandu, že jsem dědek, ale mně to nevadí, takové řeči beru. Duší zůstávám pořád takový mladík. V repre jsou teď i hráči, které jsem se nikdy nepotkal, ale seznámení nebyl problém. Vždycky byla v kabině sranda, a když nebude, tak ji zavedeme.

Cítíte, že máte dobře hokejově našlápnuto z dresu Ambri-Piotta?

Byl jsem až překvapen, jak se ve švýcarské lize opravdu hodně bruslí, není skoro na nic čas. Klubu se daří hodně, mně jakž takž. Doufám, že mi zvyk na rychlý hokej bude ku prospěchu, protože si ještě pamatuju, že Euro Hockey Tour se hrála vždycky na ještě vyšším levelu než klubová scéna.

Jak moc vám v klubu pomáhá krajan Dominik Kubalík?

Když jsem v říjnu přijel, ukázal mi všechny věci okolo. Volali jsme si už při mém podpisu smlouvy, hodně jsem se ho vyptával a Kubalda mi neustále hodně pomáhá, bydlíme v Bellinzoně hned vedle sebe. On hlavně pomáhá týmu vyhrávat, protože je to možná nejlepší hráč ve švýcarské lize.

S bilancí 11+20 Kubalík taky vede kanadské bodování celé soutěže a má nespornou zásluhou na tom, že je Ambri-Piotta sedmá v tabulce. Troufáte si myslet na play off?

Klub ho snad deset let nehrál, teď ale držíme postupovou pozici a v klubu vládne euforie. Každý zápas máme vyprodaný, teď jsme hráli derby proti Luganu a mělo neskutečnou atmosféru. Sedm tisíc diváků s vlajkami hučelo jako na fotbale.

Jak vy zvládáte ve Švýcarsku odloučení od rodiny?

Nešlo to jinak, malý doma chodí do páté třídy, hraje hokej a má i nějaké ostatní kroužky, do toho dcerce začala školka. Moje paní má teď práce až nad hlavu, protože vlastníme v Budějovicích restauraci. Byl jsem s rodinou teď dva dny a přijedu i na Vánoce, tak snad to nějak všichni přetrpíme.

Co děláte sám ve volném čase?

V mém věku je nejlepší si lehnout a odpočívat. Ambri a Piotta jsou dvě spojené vesničky, kde je jen zimní stadion. Občas si ale zajedu do Lugana do kina a vyrazil jsem i na fotbalovém derby Inter–AC Milán, mám to tam autem hodinu jízdu.

Reklama

Související témata: