Článek
Jak jste si ve čtvrtek užil v Brně první reprezentační trénink?
Bylo super zase po roce zažít atmosféru národního mužstva. Ještě jsem ale úplně nestrávil časový rozdíl, a tak jsem se na ledě necítil příliš dobře. Dostali jsme zabrat, hned z haly spěchám do postele. Snad se brzy aklimatizuju, k přípravným zápasům s Finskem bych rád příští týden nastoupil v plné síle.
Jak vnímáte problémy ohledně složení mužstva pro mistrovství v Moskvě?
Je veliká škoda, že nemohou přijet z NHL Havlát s Hemským nebo do obrany Tomáš Kaberle a Kubina. Budeme asi netrpělivě čekat, kdo vypadne ze Stanley cupu. Také loni se tým těžko skládal, přesto jsme se nakonec v Rize radovali ze stříbrných medailí. Zdá se, že se nám hraje lépe, když se od nás nic velkého nečeká.
Pojedete už na dvanáctý světový šampionát v řadě. Umíte si vůbec představit jiný závěr sezóny?
Určitě ano. Pokud ji ale ještě párkrát startem na mistrovství světa zakončím, nebudu se vůbec zlobit. Dokud to půjde, hrát za národní mužstvo neodmítnu.
Troufáte si překonat i rekordních čtrnáct účastí na MS Jiřího Holíka?
Pokud mi bude sloužit zdraví, je to snad docela reálné. Určitě se ale nezaobírám tím, že musím za každou cenu ještě tři mistrovství odehrát. Deset let jsem bydlel v Jihlavě a znám Jiřího Holíka osobně, ale hodně dlouho jsem ho už neviděl a o tom rekordu jsme spolu nikdy nemluvili.
S manželkou Irenou čekáte přírůstek do rodiny. Nepřemlouvala vás, abyste tentokrát zůstal doma?
Nijak na mě netlačila. Porod máme plánovaný na konec června, to už budu dávno zpátky. Pak si rodiny pořádně užiju. Už se na miminko moc těším. Proberu to v Moskvě se švagrem Jardou Hlinkou, jeho žena by měla rodit zhruba o týden dřív.
Světový šampionát se koná v Rusku, kam mnozí čeští hokejisté nejezdí příliš rádi. Ani to vás neodrazovalo?
Určitě ne. Já mám Rusko rád, a navíc se tam reprezentaci většinou dařilo. Vždycky se tam o nás docela slušně postarali. Je to hokejová země, jezdím tam mnohem raději než třeba do Německa.
Upřednostňujete start na MS i před postupem Columbusu do Stanley cupu?
To je těžká otázka. Kdybychom s Columbusem postoupili, pochopitelně bych zůstal v Americe a udělal maximum pro jeho úspěch.
V Columbusu jste završil šestý rok a byť jste byl nejproduktivnějším hráčem týmu, do play-off jste ani letos nepronikli.
Tentokrát jsme na to neměli. Zranily se nám tři opory a mladí kluci je nedokázali nahradit. Příští sezónu by to mělo být lepší. Sám se sebou ale snad mohu být spokojený. Byl jsem na ledě hodně vytěžovaný.
Na začátku roku jste v médiích naznačil, že příští sezóna může být vaší poslední v zámoří...
Ještě jsem se nerozhodl. Trenér Hitchcock mi navíc zakázal, abych v podobném duchu hovořil do novin. Tvrdil mi, že jsem stále mladý a mohu v NHL klidně ještě čtyři roky hrát. Zdá se, že o mě docela stojí.
Už vám dorazilo zavazadlo, které jste po příletu z Ameriky marně sháněl na pražském letišti?
Ještě ne, prý se zatoulalo někam do Toronta. Rád bych dostal tašku zpět, protože jsem v ní měl hokejové rukavice a izolačky na hokejky.
Stihl jste podpořit otce, jenž je trenérem Sparty, před pátým zápasem finálové série extraligy s Pardubicemi?
Hovořil jsem s ním, ale nepadlo ani slovo o hokeji. Hodně se na to utkání soustředil, nechtěl jsem ho zbytečnými řečmi vytrhovat z koncentrace.
A vy sám se chystáte oslavit se sparťany titul?
To asi ne. Slavit by měli jen ti, co se o úspěch zasloužili. Já jsem taky neměl nikdy rád, když se na oslavě mého mužstva motali cizí lidé.
