Článek
Dnešní narozeniny pojal po svém. "Na tyhle oslavy nejsem. Zašli jsme s manželkou na oběd do restaurace, chvilku jsme také poseděli u kávy, ale to je tak celé," řekl Holík v rozhovoru s ČTK.
Odpoledne už slavil hlavně prací, neboť má jako správce na starosti golfový areál u Jihlavy. "Jdu akorát zalejvat stromky a doufám, že se poperou s tím suchem. Jak říkám, jsem sice často kavárenský povaleč, to chodíme s manželkou rádi, ale jinak se dost věnuju právě hřišti. Také věci kolem domu a zahrady, ale to nechávám spíš manželce," přiznal Holík, jenž by mohl rozdávat životní optimismus.
"Ještě kdyby mě tak politici každou chvíli nenaštvali," uvedl. "Ainak si života vážně užívám. Rád se setkám s rodinou a přáteli. Některým bývalým spoluhráčům - a to včetně bráchy - už bohužel není dopřáno tady být. A já jsem tady na světě moc rád," prohlásil Holík, jehož o dva roky starší bratr Jaroslav zemřel před čtyřmi lety.
Sport už spíš jen v televizi
Přes dobrý zdravotní stav už to na ledě nepokouší. "Brusle už jsou tak rezavý, že už by to ani nešlo," přiznal se smíchem Holík. "Tenis jsem taky vzdal, při lyžování už se přece jen bojím. Rád se na sport dívám, ale aktivně už se žádnému nevěnuju," řekl Holík.
Ani tak ale nezahálí. "Měl jsem dobré geny, nebo také pořádný kus štěstí, že mám klouby v pořádku, zatímco spoluhráči dostávali jeden umělý kloub za druhým. S manželkou od podzimu do jara aktivně chodíme. A tím se celkově řídíme - pořád se hýbat. Ne přímo sportovat, ale pořád být aktivní a hýbat se," přiblížil rodák z Havlíčkova Brodu.
V televizi rád sleduje více sportů. "Hokej je mezi nimi, ale zase ne tak zuřivě. Rád se dívám na ty dobré zápasy, ať je to reprezentace, NHL, ale i extraliga. Spíš však sleduju biatlon, tenis, atletiku a samozřejmě fotbal - Champions League, to je moje," připustil Holík.
Vnímá, jak moc se hokej změnil. "Od našich dob se posunul strašně moc. Je to přirozené. Ten vývoj je znát v každém sportu, ale přijde mi, že více u těch kolektivních. Překvapuje mě, že třeba v atletice se to až tak moc neposouvá. Bubka, Sotomayor, nebo i Bugár, Daněk... Je zajímavé, že házeli tolik, co se hází i dneska," připomněl Holík.
Hodně se mu zamlouvá vývoj v NHL. "Mohu říct, že teď bych si tam moc rád zahrál. Hodně se bruslí, je tam kombinace, to by se mi zamlouvalo. Za mých časů to Kanada mydlila. Dnes přitom hraje v podstatě to, co hráli Rusáci. Osobně se domnívám, že ten pokrok přišel díky ruskému hokeji, který pozvedl celý světový hokej," uvedl Holík.
Nejvíc byl asi šampionát v roce 1969
Za kariérou se neohlíží. "Vůbec. Jen když takhle někdo zavolá. A nebo když se ozvou fandové a pozdraví mě na ulici. Je to s podivem, že si pořád ještě někdo pamatuje, vždyť už je to asi 50 let, co jsem s hokejem skončil," smál se Holík.
Ve skutečnosti uzavřel trojnásobný mistr světa z let 1972, 1976 a 1977 a se 319 starty reprezentační rekordman definitivně aktivní dráhu po sezoně 1984/85. Které zážitky ční v jeho paměti nade všemi ostatními?
"Šampionát ve Stockholmu 1969, který měl i ten politický podtext. Tehdy porazit sovětskou sbornou, to byl nadlidský úkol. A my jsme to zvládli dvakrát na jednom turnaji. Pak samozřejmě pražské mistrovství světa, které jsme vyhráli, což bylo pro Čechoslováky po 23 letech. No a Kanadský pohár 1976, i když jsem cítil, že má reprezentační kariéra se blíží ke konci, to byl obrovský zážitek," zavzpomínal Holík.
Bez medaile se vracel z velké akce pouze z MS v roce 1967, kdy skončil československý výběr čtvrtý, ale patřil mu alespoň evropský bronz. "Někdy jsme zažívali lepší časy, jindy horší, tak už to chodí," podotkl Holík s vírou, že hokejová reprezentace opět začne vozit medaile.
"Letos byl ten výkon sympatický, nemyslím, že bychom hráli špatně. Ale víc bych to nechtěl rozebírat, nebo nějak kritizovat. Na to jsem od všeho moc daleko. To musí ti, co se v tom pohybují," uvedl Holík.
