Článek
Jakou si dáváte šanci dostat se na mistrovství světa?
Snažím se trenéra výkonem v přípravě i přístupem k tréninku přesvědčit, že moje pozvání do kempu nebylo chybou. Vážím si už té možnosti po pěti letech zase obléknout reprezentační dres a kdyby to vyšlo až k cestě na šampionát, byl bych moc rád. I když je mi teprve třiadvacet a snad to není moje poslední šance.
Příležitost podívat se na šampionát vám vlastně nabídla teprve únorová výměna z Buffala do Washingtonu. Nehrál byste raději nyní o Stanley cup?
Buffalo má velkou šanci uspět v play-off a mrzí mě, že u toho už být nemohu, ale s bývalým spoluhráčem Kotalíkem, který je taky Jihočech, si často voláme. Pro mne bylo zase pozitivní stránkou té výměny, že jsem ve Washingtonu dostal výraznou herní příležitost a nyní se mohu prosadit i v reprezentaci.
Může být šampionát pro vás náplastí na neúčast v play-off?
Zažil jsem úžasnou atmosféru play-off NHL loni, dostali jsme až do semifinále a prohráli až sedmý zápas s Carolinou a mistrovství světa by pro mne takovou malou náplastí, že letos probíhá Stanley cup beze mne, mohlo být. Od šestnácti jsem hrál za juniorské výběry a v národním týmu dospělých debutoval už v devatenácti během přípravy na mistrovství světa 2002, teď si mohu splnit sen a dostat se na šampionát.
Nezaskočila vás ale přece jen ta vynucená změna dresu za oceánem?
Hokejista v zámoří musí s trejdy počítat, po Buffalu se mi docela stýská, měli jsme tam dobrou partu a já si tam navíc po tříletém čekání farmě v Rochesteru, kde to vyžadovalo hlavně trpělivost, zahrál i první zápas v NHL. Loňské jaro pro mne vůbec bylo zlomem, vyhrál jsem kanadské bodování na farmě a sezónu už dokončil nahoře.
Proč myslíte, že jste musel z Buffala odejít?
Sezóna začala perfektně. Vyhráli jsme prvních dvanáct zápasů a já naskakoval v elitním útoku s Kotalíkem a Drurym, když mě z křídla přeškolili na centra s tím, že mám na to větší předpoklady. Po zranění kotníku jsem ale trochu ztrácel pozici v sestavě. A když těsně před uzávěrkou přestupů sháněli Sabres útočníka, který umí přitvrdit, sáhli po silovém Zubrusovi. Washington si za něj vyloženě vybral mě. Taky mi dal hned dal hodně prostoru i po boku tak skvělého hráče, jakým je Ovečkin.
Jak s největším talentem ruského hokeje vycházíte?
Bezvadně, je to o dva roky mladší kluk, který si ale na hvězdu nehraje, i když má obrovské hokejové předpoklady. Přál mi, abychom se viděli v Moskvě, ale já dobře vím, že nemám nic jistého. Pokud do Moskvy poletím, mohu potkat i další spoluhráče z Washingtonu, slovenského obránce Jurčinu a v souboji s Američany i Pothiera s Clarkem, kteří v sestavě Capitals patří k nejzkušenějším hráčům.
Skončila vám smlouva, máte jasno o své hokejové budoucnosti?
Věřím, že se brzy dohodnu s Washingtonem na nové. Staví tam na mladých, ale šikovných hráčích a chvíli možná potrvá, než tým vyzraje. Ale třeba už za dva roky se taky můžeme tlačit do play-off.
