Článek
„Měl jsem zrovna namířeno do banky, když mi volal, a než jsem to překvapení rozdýchal, potvrzoval mi tu zprávu i manažer klubu Látal,“ tvrdí Kůrka, jenž účast v národním mužstvu bere jako ocenění hokejového projevu i dosažení určité mety.
„Snad při debutu ve Finsku nebudu moc nervózní,“ uvažuje hokejista patřící do litvínovské líhně, který si hned doma z internetu zjišťoval reprezentační sestavu. „Vedle budějovických kluků znám ze švédského působení Hrdinu a Humla, s nímž jsem si zahrál i na šampionátu osmnáctek ve Füssenu, ostatní jsem zatím potkával jen jako soupeř v extralize.“
V letošní sezóně už dal sedmnáct branek
Po účinkování na juniorském MS 1999 odešel do zámoří za svým snem. „Reprezentace mi v juniorském věku přišla jako normální věc, naopak NHL pro mne představovala obrovskou motivací a už v roce 2003 jsem hrál v dresu Caroliny. Další výraznější prostor jsem už nedostal, přibrzdila mě i zranění,“ líčí Kůrka, jenž má na kontě 17 zápasů v NHL. Při výluce se objevil v dresu mateřského Litvínova, pak ještě zkoušel štěstí na farmě Bostonu a po návratu do Evropy hrál za finské týmy Kuopio i Ilvest Tampere i švédské Södertälje. „Zůstal jsem v ústraní, ani jsem se nedivil, že o mne národní tým nejevil zájem,“ pousměje se.
Výborný bruslař, který dokáže hrát agresivně i prosadit se v koncovce přijel v létě původně do jihočeské metropole na zkoušku, ale hned zaujal. „Lákalo mě hrát v mužstvu s nejvyššími ambicemi. Sezóna to naplnila, díky výkonům v klubu jsem teď v reprezentaci,“ říká autor už 17 branek budějovického Mountfieldu.
