Hlavní obsah

Litvínovské duo pozvánku do reprezentace nečekalo

Martin KézrPrávo

V Litvínově hrají hokejoví útočníci František Lukeš a Peter Jánský spolu na křídlech Reichlova útoku, nyní se oba ve stejný čas dočkali první pozvánky do hokejové reprezentace. A ačkoliv na prvním tréninku týmu v pražských Holešovicích hrál každý zvlášť v jiné řadě, radost z povolání na Švédské hry jim to rozhodně neubralo.

Článek

„Nikdy jsem nehrál mezistátně ani za juniory a vůbec nevím, co od toho čekat, ale asi to bude rychlejší a důraznější hokej než v extralize. Počítám, že na všechno bude méně času," říká 22letý Jánský a vysvětluje, jak dostal slovenské křestní jméno, byť se narodil v Kadani.

„Táta obdivoval Petera Šťastného, bylo to jeho idol. Hodně mi o něm vyprávěl a prosadil, že budu Peter, i když mě spousta lidí po rozdělení státu měla za Slováka. Když jsem teď ale v české reprezentaci, tak snad bude jasno. Táta z toho měl ohromnou radost. K hokeji mě přivedl, jezdí fandit na každý zápas," líčí Jánský s tím, že legendárního Šťastného na vlastní oči nikdy neviděl. „Nebylo by ale špatné se s ním potkat."

Hadamczik o nich hezky mluvil

Ačkoli oba litvínovští útočníci byli v nominaci vedeni mezi náhradníky, s pozvánkou nepočítali. „Vůbec jsem ji nečekal, i když jsem zaregistroval, že o nás pan Hadamczik hezky mluvil,“ tvrdí 25letý Lukeš. „Pro mě bylo překvapením, že se o mne trenér vůbec zajímá. Nejprve jsem dodatečné nominaci ani nemohl uvěřit, beru ji jako splněný sen i důležitý mezník v kariéře," míní Janský s tím, že reprezentace je pro něj absolutním vrcholem kariéry.

Lukeš má naopak bohaté zkušenosti z juniorských výběrů. „Od šestnáctky do dvacítky jsem hrával za nároďák pravidelně,“ líčí útočník, jenž se pak v zámoří marně snažil proniknout do NHL. „Byl jsem na třech kempech Phoenixu. Co mi chybělo? Lepší fyzička,“ přiznává, že to přes léto s přípravou nepřeháněl. „Když jsem se vrátil, ani jsem moc neměl s kým trénovat. Tak jsem se trochu flákal. Podělal jsem si to. Kdybych víc makal, šance na NHL určitě byla."

Lukeš přijel s monoklem od Šlégra

V létě 2006 se Lukeš vrátil do Česka a jeho kariéra nabrala strmý vzestup. „Minulou sezónu jsem v Litvínově začínal ve čtvrté lajně, letos mě vytáhli k Robertu Reichlovi do první a teď jsem v reprezentaci,“ rozplývá se Lukeš, který je už druhým nejproduktivnějším  hráčem extraligy. „S Frantou nastupujeme spolu už delší čas a vyhovíme si. No a hrát s Reichlem v útoku, to je velká škola. Při každém střídání se mám co učit," líčí Jánský.

Do Prahy na sraz jely objevy letošní extraligové sezóny společně. „Jsem rád, že je Franta tady taky, vždyť jinak v mužstvu nikoho osobně neznám," líčí Jánský. Před sparťanskou halou trochu bloudili. „Byl jsem nervózní celý den,“ přiznává Lukeš, jehož pravé oko zdobí pořádný monokl. „Když jsme hráli v pátek na Slavii, hned při prvním střídání se vracel Jirka Šlégr, neviděl mě a dostal jsem holí na oko,“ líčí srážku se spoluhráčem. „Takže první reprezentační fotky nebudou nic moc,“ směje se.

Reklama