Rubriky:

Reprezentace

Petr Svoboda má zlato z Nagana v trezoru

22. února 2008 15:20

Finále olympijského hokejového turnaje v Naganu 22. února před deseti lety sledovalo celé Česko a nikomu snad nevymizí z paměti okamžik, kdy se obránce Petr Svoboda na modré čáře po vyhraném vhazování napřáhl k nechytatelné střele a vstřelil jediný gól zápasu. Vítězství nad Ruskem 1:0 znamenalo historické zlato.

Vaše jméno je nesmazatelně spojené právě s gólem z finálového olympijského duelu. Považujete tuto branku za nejvýznamnější v celé kariéře?

Jistě, byl to moc příjemný pocit takhle se trefit, ale mnohem důležitější bylo, že se nám tohle utkání povedlo vyhrát. Po tom jsme všichni strašně toužili. Věděli jsme, jak nám lidé doma fandí, jak moc nás sledují.

Vzpomínáte ještě dnes po deseti letech na turnaj, na atmosféru, na spoluhráče, z nichž řadu jste poprvé potkal až přímo v Naganu?

Řekl bych, že tak polovinu z nich jsem poznal až tam, ale parta se dala rychle dohromady. Trenér Ivan Hlinka nás nechal dýchat, občas jsme si sedli pohromadě na pivo v Českém domě a rychle nás to utužilo.

Jenomže bouřlivých oslav v Česku jste se po triumfu v Naganu jako jeden z hrdinů turnaje nezúčastnil, tým z NHL vás nepustil. Nebylo vám to líto?

Náš generální manažer z Philadelphie chtěl, abych přiletěl okamžitě zpátky. Poslední zápasy na olympiádě jsem hrál se zraněným loktem, navíc jsme tehdy mysleli, že máme šanci vyhrát Stanley cup a já se jako jeden ze starších hráčů potřeboval připravit. Bohužel, takový je někdy život profesionála. Musel jsem se podřídit.

Mluvil jste tedy o tom později se spoluhráči?

Viděl jsem záběry z přivítání mužstva v Praze na kazetách, kluci mi je poslali do Ameriky. Bylo to úžasné, zvlášť když člověk ví, že 23 hokejistům se povedl úspěch, který budou chtít další napodobit. V létě se pak v Česku hrála exhibice, sedli jsme si a pěkně to zapili. Já jsem s oslavami nikdy neměl problém (směje se).

Kam jste uložil zlatou medaili z Nagana?

Mám ji schovanou. V trezoru.

A co vzpomínky v srdci na úspěch v tom turnaji století?

Ty řadím úplně nejvýš. Vyhrát Stanley cup je také něco fantastického, ale když to srovnám, tak tím žije hlavně město, zatímco tady se povedlo mužstvu z malé země dosáhnout něčeho velkolepého v obrovské konkurenci. Tedy na ještě o stupínek vyšší úrovni.

Vzpomínáte si ještě, jak vám trenér Hlinka vezl český pas do Nagana?

Velmi dobře. Používal jsem ho dalších deset let, ale teď mi propadl. Díky bohu už je s Kanadou bezvízový styk.

Jak často zavítáte do Čech a co čeští fanoušci?

Občas přijedu, jako teď. Prošel jsem se po Praze, po Staroměstském náměstí, a i když je člověk starší, čas od času ho někdo osloví, rozdám pár autogramů. Je příjemné cítit, že lidé nezapomněli.

Celým československým generacím a osobnostem typu Martince, Holíka, Hlinky, Holečka se jako hráčům nikdy nepodařilo olympijské hry vyhrát. Čím to, že se to povedlo zrovna vám?

(Přemýšlí) Možná i proto, že řada z nás hrála v té době v NHL a neměli jsme takové ty obavy či respekt vůči kanadským a americkým hokejistům jako naši předchůdci. Úspěch je podmíněn sebevědomím, týmem, který si věří, že je možné to dokázat. Trenér Hlinka byl navíc natolik chytrý, že nám nechal volnější režim, protože věděl, že každý cítíme určitý psychický tlak a potřebujeme se s ním vyrovnat po svém. A v turnaji se ta pohoda v mužstvu projevila. První třetiny byly vyrovnanější, ale postupně jsme ostatní přehrávali.

Před startem turnaje se ale českému výběru žádné velké naděje nedávaly. Vás prý z kabiny ve Philadelphii vyprovázeli se slovy, že Češi mají šanci na některou z medailí asi jako jamajský bob…

Jo, trochu jsme se hecovali, ale je pravda, že nám téměř nikdo nevěřil. A nejen na zlato, ale vůbec na medaili, protože USA i Kanada byly nabité, výborní byli Švédové i Rusko. Tipovali nás tak na páté šesté místo, jenomže já získal důvěru v tým už po několika společných trénincích a po prvním zápasu s Finy. Měl jsem za sebou řadu let v NHL, hrál jsem s mnoha osobnostmi a rozpoznal jsem ten talent v našem mužstvu. A s Hašanem v bráně…

Začali v zámoří český a vůbec evropský hokej po úspěchu v Naganu více brát?

Stoprocentně! Úspěch vždyc -ky pomůže, i další generaci. Od té doby jsme ještě vyhráli čtyřikrát mistrovství světa, naše hra dominovala i před čtyřmi roky v Torontu na Světovém poháru, mělo to úroveň, ovšem nyní jsme v hrozné krizi. Hlavně co se týká juniorů. Člověk to pozoruje a mrzí ho to. I skauti, s nimiž se bavím v NHL, tvrdí, že talentů v Čechách ubývá.

Čím to podle vás je?

Hlavně zastaralou metodikou a přístupy, podle kterých se v Česku trénuje. Když v zámoří neměli úspěchy, tak se vrhli na mládež. Ponaučili se, vzali si to nejlepší a za dvacet let, co padla železná opona, už jejich kluci nejdou jen do rohů, ale jsou i techničtější a celkově hokejově vyzrálejší než ti naši v jejich věku.

PETR SVOBODA
Nar. 14. února 1966 v Mostě. V roce 1984 emigroval a hned ho v prvním kole draftoval Montreal. O dva roky později v jeho dresu vyhrál Stanley cup. Během sedmnácti sezón v NHL nastoupil ještě za Buffalo, Philadelphii a Tampu Bay. Odehrál v zámořské lize přes tisíc utkání, poslední v prosinci 2000, kdy po srážce s protihráčem utrpěl otřes mozku. Nyní pracuje pro agenturu Sportrust Associates International zabývající se zastupitelskou a poradenskou činností v hokeji a mezi jeho klienty patří například Pavel Kubina, Robert Lang, Jiří Hudler, Karel Rachůnek či talentovaný Jakub Voráček. Žije v Los Angeles, za manželku si vzal francouzskou Kanaďanku, má dcery Sarah (20) a Jessicu (18).

Miroslav Malý, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace

Podsekce:

 
  • MS do 20 let 2016/2017

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..