Článek
Podaří se mu navázat na stříbrný úspěch z Rigy 2006 nebo české fanoušky budou strašit noční můry jako loni při MS v Moskvě? K vysněné medaili potřebuje ale symbiózu několika faktorů.
Posily z NHL. Před rokem si Hadamczik stěžoval, jak musel složitě lepit tým bez významné pomoci z NHL. Tentokrát k němu byla výsledky a okolnosti v nejlepší hokejové lize světa štědřejší. Patnáct posil je maximem mezi evropskými týmy, na další hráče ale ještě trenér čeká. „Pořád jsou ve hře zajímavá jména. Když vím, že je na pokraji vyřazení ze Stanley cupu hráč, který je v excelentní formě a navíc mám od něj příslib, že chce na mistrovství jet, tak musím být se zapisováním na soupisku opatrný.“ Plekanec nebo M. Michálek by se Hadamczikovi náramně hodili.
Role kapitána. Volba padla na Tomáše Kaberleho. Všichni kolem týmu se shodují, že zaslouženě. Po konci éry Davida Výborného je třicetiletý obránce Toronta jeho přirozeným nástupcem. „Tomáše znám dlouho, skvěle se ukázal na mistrovství světa v Rize. Vím, že je na něj absolutní spolehnutí. V kabině i při tréninku je to dokonalý profík,“ vysvětluje trenér. Poradní hlas navíc Hadamczik svěřil prověřeným borcům Eliášovi a Kubovi, kteří už si roli kapitánů vyzkoušeli v NHL.
Tahounem by měl být Eliáš
Tahoun. Prstem Hadamczik ukázal na Patrika Eliáše. Na koho taky jiného? Významnou roli bude mít forvard New Jersey v prvním útoku s Eratem. Má vést i české přesilovkové komando. „Kam mě trenér postaví, tam budu hrát,“ dal Eliáš hned na začátku najevo, že s trenérem nemá žádný problém. Z útočníka Ďáblů navíc v Kanadě vyzařuje na každém tréninku ohromné soustředění. „Nepřijeli jsme na výlet, to si všichni musí uvědomit,“ burcuje.
Gólman. „Hniličkovi věřím,“ deklaroval několikrát Hadamczik, že mu nevadí minimální vytíženost brankáře v ruském angažmá v Ufě. Když se zranil Vokoun, měl Hadamczik jasno. „Hnilička v klíčových momentech mužstvo vždy podržel. Na turnaji v Liberci jsem si ověřil, že má maximální snahu, tým Milanovi věří,“ prohlásil kouč. Hnilička si z nedostatku zápasů v této sezóně hlavu nedělá: „V roce 2001 jsem za Atlantu odchytal jen 35 utkání a vyhráli jsme šampionát.“
Týmová chemie. Místa v prvních dvou útocích patří hráčům z NHL, ale co třeba čtvrtá lajna? Šanci ukázat se v Kanadě můžou využít i borci z extraligy. Vzpomeňte na tehdy ještě vítkovického Irgla, který před dvěma roky rozhodl v Rize čtvrtfinále proti Rusku. „Vzali jsme hráče z Evropy, kteří vyčnívají herně, ale patří do týmu i charakterově,“ říká Hadamczik. Váhání nad tím, koho zapsat na soupisku, ale může vnést nervozitu do kabiny. To musí trenér ukočírovat. „V klubech na všech nominovaných hra stojí, tady je třeba se přizpůsobit týmu,“ říká neoblomně. Když napíše týmu kvalitní partituru, bude na dobré cestě. A na ní pak musí mít hokejisté ještě kopec štěstí.
