Hlavní obsah

Hadamczik: Letošní vyřazení mě bude bolet celý život

Martin Kézr (Quebec)Sport.czPrávo

Alois Hadamczik ihned po vyřazení ve čtvrtfinálovém utkání mistrovství světa se Švédskem rezignoval na funkci trenéra hokejového národního týmu. S reprezentací získal bronzovou medaili z olympijských her v Turíně a stříbro z mistrovství světa z roku 2006. Největším zklamáním ale pro něj zůstane právě letošní neúspěch. "Měli jsme na to hrát tu o medaile a že tomu tak nebude, mě štve víc, než je zdrávo," řekl v rozhovoru pro Právo.

Článek

S reprezentací jste získal olympijský bronz i překvapivé stříbro z MS 2006. Na šampionátech v dalších dvou letech ale přišel konec už ve čtvrtfinále, takže jak budete na působení u národního týmu vzpomínat?

Získal jsem spoustu zkušeností, poznal hodně hráčů světové třídy. Vedle těch medailí z Turína a Rigy mi zůstanou hezké vzpomínky. Z těch dvou čtvrtfinálových porážek bolí určitě víc ta letošní. Hlavně kvůli tomu, jak silný tým jsme v Quebeku měli a jakou hru předváděl. Teď je nám ale prd platné, že jsme tu hráli pěkný hokej. Výsledek se bohužel nedostavil.

Jak dlouho vás může to předčasné vyřazení z letošního šampionátu bolet?

Celý život. Měli jsme na to hrát tu o medaile a že tomu tak nebude, mě štve víc, než je zdrávo. Šesté místo je zklamání, z tohoto pohledu nelze naše vystoupení označit jinak než jako neúspěšné. Je ale strašná škoda, že bezvadně fungující mužstvo, které odvedlo velkou porci dřiny, nemělo kus štěstí.

Bylo to jen o štěstí?

Ještě v 57. minutě čtvrtfinálového utkání jsme vedli 2:1, bohužel se to nepovedlo udržet. Stále mám před očima vyrovnání, kterému předcházelo prohrané buly v obranném pásmu, Hnilička se tam srazil s některým ze Švédů a oni to trefili přesně do víka. Prodloužení jsme pak ztratili dalším smolným gólem. Chtělo to zřejmě víc zarputilosti v předbrankovém prostoru a taky jsme bohužel v klíčovém zápase neproměnili přesilovky, které nám přitom šly celý turnaj.

Švédové byli pro vás osobně tak trochu osudovým soupeřem, vždyť z osmnácti utkání s nimi národní tým vyhrál pod vaším vedením pouze tři...

No, to je fakt. Kdybych si někdy mohl vybírat soupeře, určitě bych je nechtěl. Mám na ně prostě peška. Taky proto jsem byl naštvanej na celej svět, když jsme v kvalifikační skupině proti Bělorusku i Švédskem prohospodařili body, které nám mohly vynést pro čtvrtfinále kondičně odcházející Švýcary. Taky je Rusko přejelo v tréninkovém tempu. Bohužel jsme si sami postavili do cesty Švédsko, které neuvěřitelně zvednul příjezd gólmana Lundqvista.

V našem týmu byl post brankáře naopak slabinou, souhlasíte?

Pořád se mluví o tom, že Hnilička měl nízká statistická čísla, ale před dvěma lety na šampionátu v Rize nám s úspěšností pod 90 procent pomohl dojít až boji o zlato. Věřil jsem jeho zkušenosti a kdyby letos nezvládl odchytat čtvrtfinále, pak bych mu něco vyčítal. Jenže to se nestalo a nechci, aby z něj byl viník našeho vyřazení. Pokud jde o vysoké hodnocení třeba Mensatora od některých expertů, není podle mě opodstatněno výkonem. Jestli Hnilička skutečně končí s reprezentací, nebude jednoduché napevno obsadit citlivý post brankáře.

Zklamal vás tedy někdo z reprezentantů?

Neřekl bych. Všichni pracovali podle možností a s tím, že mladí hráči, kteří jsou třeba poprvé na velké akci, zahrají někdy líp a někdy hůř, se prostě musí počítat. Spíš je mi těch kluků líto, prožívají si sami trpké chvíle smutku a zklamání. Někdy nestačí, že uděláte v práci maximum.

Když se teď ohlédnete za tříletým působením u národního týmu, co vás napadne?

Jsem rád, že jsem u toho mohl být. Snažil jsem nově postavit kostru národního týmu a při generační obměně se povedlo zabudovat řadu mladých tváří, za všechny snad mohu uvést Erata či Plekance. Jsem připraven i na kritiku, byť jsou lidé soudní i nesoudní. Že však neproměníme šance nebo ztratíme zápas kuriózním gólem, to ze střídačky těžko odvrátím.

Kam povedou vaše trenérské kroky dál, leží vám na stole nabídka Vítkovic?

Pokud budu působit v české extralize, pak jedině ve Vítkovicích. Měl bych tam dělat generálního manažera a trenéra v jedné osobě. Už jsem tam v minulosti trénoval, takže znám tamní prostředí. Je tu i možnost, že bych pracoval v zahraničí. Nabídky dvou ruských klubů jsem ale odmítl, nechci jít jen za penězi. Když už bych zamířil ven, tak do země, která mi říká víc: Německo, Švýcarsko nebo Slovensko. Nejreálnější variantou jsou ale Vítkovice, přece jen to mám do haly z domu půl hodiny autem. Dejte mi ale ještě tak dva týdny na rozmyšlenou.

Reklama