Hlavní obsah

Jágr se nezměnil: Mám rád legraci, takže o roli kapitána vůbec nestojím

Zdeněk PavlisSport.cz

Hokejová reprezentace k němu vzhlíží jako ke spasiteli, Jaromír Jágr však podobnou roli odmítá. Dokonce ani kapitánské céčko na hrudi na světovém šampionátu ve Švýcarsku nosit nechce. "Nejsem vůdčí typ, nikdy jsem v sobě podobné geny neměl, navíc se rád bavím a mám rád legraci. Nezměním se jen proto, abych se stal kapitánem," vykládal Jágr po návratu z Ruska a ještě před tím, než se v úterý připojí k českému týmu.

Článek

Po měsíční sibiřské samotě jste se vrátil z Omsku docela pohublý. Doma u maminky budete mít před úterním reprezentačním srazem co dohánět...

Právě naopak. Celý měsíc jsem se držel, abych nepřibral, takže na jídlo si musím nechat zajít chuť. Naštěstí doma moc dlouho nezůstanu.

Nenapadlo vás, že byste nakonec slib daný trenérovi Růžičkovi zrušil, z reprezentace se stejně jako spousta dalších hráčů omluvil a na světový šampionát do Švýcarska s českou reprezentací prostě nejezdil?

A proč bych potom v Omsku trénoval, každý den chodil na led, dřel v posilovně, zatímco moji spoluhráči si užívali dovolené? Kdybych nechtěl na mistrovství světa jezdit, mohl jsem se omluvit hned v půlce března, kdy nám skončila sezóna.

To na vás kouzlo staronového reprezentačního kouče Růžičky tak zabírá? To mu opravdu stačí pokynout a vy jste pro reprezentaci k mání? To tolik věříte, že ve dvojici s ním máte na světovém šampionátu medaili garantovanou?

Větší šance bychom měli, kdyby se spousta hráčů z NHL neomluvila, kdyby byli zdraví obránci a reprezentace odjela na šampionát v plné síle. Zvláště absence Tomáše Kaberleho, Kubiny a spol. je mrzutá, neboť na turnajích, jako je mistrovství světa, na kvalitní obraně hodně záleží. Už proto, že nějaké góly jsme schopni dát a kdybychom je nedostávali, šance na úspěch by byla veliká.

Jenže Růžička je trenérským mágem. Před čtyřmi lety ve Vídni, kdy jste pod ním hrál na světovém šampionátu naposledy, to ziskem zlatých medailí dokázal!

Ale tehdy byla přece úplně jiná situace. V NHL se stávkovalo, takže měl k dispozici de facto všechny hráče ze zámoří, nikdo se neomluvil, nikdo nároďák neodmítl a on dopředu věděl, jaké mužstvo vybere. Ty dva šampionáty se nedají vůbec srovnávat, neboť letos je pro trenéra situace daleko těžší.

Může se ovšem zase spoléhat na Jágra, což je hodně důležité. V jaké formě jste se mimochodem z Omsku vrátil?

Sám jsem na to zvědav, protože jsem sice trénoval, ale už měsíc nehrál žádný zápas.

Během liberecké turnaje Euro Hockey Tour  budete mít šanci zápasové manko smazat. Nebo snad budete na trenérovi požadovat odpočinek?

Naopak - chci hrát od prvního utkání, abych se dostal do zápasového rytmu. Teprve kdybych na sobě cítil únavu, domluvím se s trenérem na odpočinku, protože by nemělo smysl lámat věci přes koleno. Důležitější bude, jak si povedu na mistrovství světa.

Pojedete tam jako kapitán české reprezentace? Porušíte svou přísahu, že s kapitánským céčkem na hrudi už v nároďáku nikdy více?

Podle mého je úplně jedno, kdo bude kapitánem, já ovšem po této funkci ani trochu netoužím. Nejsem vůdčí typ, nikdy jsem v sobě podobné geny neměl, navíc se rád bavím a mám rád legraci. Nezměním se jen proto, abych se stal kapitánem.

Jako kapitán byste se možná dočkal i toho, že vám v reprezentaci konečně pořádně nabrousí brusle a vy nebudete padat a soptit...

To není ve mě, ale ve "Vlašákovi". Když mně je v Rusku pořádně nabrousí Míša, který dělá všechno ručně na mašinách z roku 1920, měl by to sést i on.

Možná couváte i proto, že z padesátičlenného seznamu potencionálních adeptů reprezentace, který trenér Růžička sestavil, už asi moc hráčů neznáte. Vás znají všichni, vy sám asi málokoho...

Seznam jsem sice neviděl, ale budou to určitě nejlepší hráči, jež český hokej má. A budu tedy alespoň podle jména znát všechny, i když jsou třeba o deset patnáct let mladší než já. Evropský hokej pravidelně sleduji a našich hokejistech mám přehled.

Při zmínce o hráčích o deset let mladších, než jste vy, se nabízí otázka, zda snad na vás nepadá jistá melancholie, že ze slavná naganské generace už zůstáváte v reprezentaci pomalu sám...

Ona to není jen melancholie hokejová, ale i kamarádská. Vždyť my spolu hráli od šestnácti, dobře jsme se znali, byli jsme kamarádi. Teď najednou naše generace s hokejem končí, i když někdo si kariéru ještě o rok či dva prodlouží.

Vy sám si ji natahujete, takže by pro vás bylo docela určitě příjemné odměnit se medailí. Jako před devatenácti lety, když jste na světovém šampionátu ve Švýcarsku startoval poprvé a hned získal bronz, jako naposledy před čtyřmi lety na mistrovství světa ve Vídni, odkud jste si přivezl zlato.

Krásné by to bylo, ale světové šampionáty jsou teď hodně o štěstí, neboť v play off rozhoduje jeden jediný zápas. Dřívější systém byl spravedlivější, neboť ani jedna případná prohra cestu k medaili neuzavírala.

Reklama