Článek
„Zrodilo se z poměrně nevinné srážky v ligovém utkání s protihráčem, který mě trefil přesně na žebra a další den jsem se nemohl pořádně hnout,“ líčí Irgl, jemuž klubový lékař v Jaroslavli bezprostředně po zranění doporučil jen pár dnů klidu. „Říkal, že to bude jen naražené, ať po dvou dnech začnu zase trénovat. Jenže já jsem cítil bolest při každém pohybu na ledě.“
Teprve po třech týdnech se ukázalo, že má natržený sval. „Nejhorší bylo, že jsem dlouho nevěděl, na čem jsem. Můj stav se nelepšil a nikdo nebyl schopen určit diagnózu. Pravá povaha zranění se ukázala, teprve když jsem si sehnal sám doktora a vyjednal si zvláštní rentgenové vyšetření,“ přibližuje Irgl, který nemohl přijet ani na první dva reprezentační turnaje sezóny.
V KHL ale vynechal jen deset utkání. „V Rusku chtějí po hráči, aby nastoupil třeba i se sebezapřením, jenže mě ten můj případ poučil, že je lepší hned vyhledat doktora a ne něco překonávat. Zvláště když vlastně pořádně nevíte, co vám je,“ vypráví Irgl, jenž se teprve nyní po sedmi měsících vrátil do národního týmu. „Nehrál jsem na mezistátní scéně od mistrovství světa a už se zase těším na hokej ve vyšším tempu, než jaké má liga. V ostré konfrontaci uvidím, jak na tom jsem,“ uvažuje Irgl, jenž od listopadu chytil formu a přes zápasové manko už dostihl se 14 góly na pozici nejlepšího střelce klubu krajana Josefa Vašíčka.
„Trefuju se a sbírám kanadské body, ale to není hlavní ukazatel toho, jak na tom člověk je,“ míní Irgl a za důležitější považuje postavení týmu. „Soupeříme s Balašichou o vedení v divizi, ale výher jsme mohli mít trochu víc. Teď byl hodně nahuštěný program, před reprezentační pauzou jsme měli i docela náročný trip zakončený na Sibiři,“ tvrdí.
Po Channel 1 Cupu se Irgl už nebude z Ruska vracet, ale konečně si tam užije i Vánoce. „Poprvé nás čeká opravdový Štědrý večer, protože 24. prosince na rozdíl od dřívějších let nehrajeme. S rodinou si ho užijeme."
