Český hokej truchlí. Zemřel Jan Suchý, jeden z nejlepších obránců své doby

Suchý se narodil v říjnu 1944 v Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod), kde s hokejem také začal. Věnoval se i fotbalu, dokonce to dotáhl do širšího juniorského kádru reprezentace. Přestože pro vojenskou službu o něj usilovala i fotbalová pražská Dukla, nakonec vyhrála ta jihlavská hokejová, do níž narukoval v roce 1963.

Pod vedením legendárního kouče Vladimíra Pitnera a v obranné dvojice především s Ladislavem Šmídem získal ofenzivní bek Suchý s Duklou, v níž vydržel až do roku 1979, sedm mistrovských titulů.

Jako jediný obránce v historii nejvyšší československé soutěže dokázal v sezoně 1968/69 vyhrát kanadské bodování se ziskem 56 bodů (30+26). Za Jihlavu válel dlouhých 16 sezon, během nichž nastřádal 561 duelů a na obránce úctyhodných 162 branek.

Suchý byl i nedílnou součástí československé reprezentace, v níž odehrál 160 zápasů a vstřelil 44 gólů. Žádný z jeho krajanů-zadáků v národním týmu neskóroval častěji.

V roce 1968 přispěl ke druhému místu na zimní olympiádě v Grenoblu, ze světových šampionátů má hned šest cenných kovů (čtyři stříbra - 1965, 1966, 1971, 1974 a dva bronzy 1969, 1970). Čtyřikrát se dostal do All Star týmu MS, v letech 1969 a 1971 byl vyhlášen jeho nejlepśím obráncem.

O rok později „Souška" o domácí šampionát v Praze, na kterém jeho kamarádi vyválčili zlato, přišel kvůli autonehodě, kterou zavinil a zahynul při ní jeden člověk. Kvůli alkoholu za volantem strávil devět měsíců ve vězení.

„Po zápase jsem musel mít pivo a cigarety, na to jsem byl zvyklý, chybělo by mi to k výkonu. A dvě hodiny před zápasem kafe a cigaretu. A někdy jsme si ještě předtím dali panáka, aby se nám zrychlil krevní oběh a nemuseli jsme tak lítat na rozcvičce," vzpomínal Suchý, že v dodržování životosprávy zrovna nešel příkladem.

„Osud mu nedopřál zlato ze světového šampionátu ani angažmá v NHL, přesto patří ke zlatým generacím našeho hokeje. Svým stylem hry, odvážným blokováním střel i neuvěřitelnou produktivitou předběhl dobu o několik desetiletí a stal se vzorem pro následovníky doma i v zahraničí. Světový hokej v něm ztrácí legendu, spoluhráči, soupeři a fanoušci osobnost, na níž se nezapomíná. Čest jeho památce!" uvedl prezident Českého hokeje Tomáš Král.

V roce 1969 a o rok později se stal vítězem prvních dvou ročníků ankety Zlatá hokejka pro nejlepšího hráče sezony. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy Českého hokeje, o rok později i do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF.

Na sklonku hráčské kariéry si v 80. letech zahrál v Rakousku a Německu, po jejím skončení působil jako asistent trenéra či manažer v rodném Havlíčkově Brodu.