Článek
Oba jste prožili svou nejlepší sezónu v NHL, ačkoli mužstvu se vůbec nedařilo. Cítíte z toho alespoň osobní satisfakci? Kraft: Pro mě celý ročník nezačal moc dobře. Ze začátku jsem nehrál, postupem času jsem ale začal nastupovat, trávil na ledě víc času a nastřádal dost bodů. Ke konci jsme z dvaceti zápasů vyhráli dvanáct a pětkrát remizovali, čili v kabině na závěr zavládla spokojenost. Melichar: Já byl hlavně šťastný, že jsem zdravý. Vždyť v předchozí sezóně jsem si zahrál všehovšudy jen osm zápasů a zbytek promarodil s ramenem. Letos jsem odehrál kompletně všech dvaaosmdesát utkání základní části, všechny tréninky, ale vím, že můžu být herně ještě lepší.
Kde nastal ten zlom a vy jste začali dostávat víc šancí? K: Bylo v tom několik faktorů. Nejprve se zranil Mario Lemieux a ukončil kariéru, pak proběhlo v mužstvu několik výměn, hráči s velkými platy odešli a šanci dostalo hodně mladých hokejistů. Já třeba začal chodit v prvním útoku na přesilovky. M: V průběhu sezóny jsem viděl, že jsem si v klubu už docela udělal jméno. Když nehráli starší, dělal jsem dokonce i asistenta kapitána... Nastupoval jsem v obraně většinou proti nejlepším hráčům soupeře. To se cení.
Jak vůbec Mario Lemieux nesl ukončení aktivní kariéry? K: Určitě si ho představoval poněkud jinak, protože herně nad ostatními pořád čněl, ale zdraví už mu bohužel nesloužilo jako ještě před pár lety. M: Ani s námi pak v šatně příliš nekomunikoval. To loni jsme se bavili mnohem víc. Spíš jezdil s týmem, protože ve spoustě měst vedl obchodní jednání.
Nenesli jste ale psychicky špatně, že tým, který v minulých sezónách hrál o Stanley cup, patří najednou k těm úplně nejhorším? K: Dlouhá řada neúspěchů byla depresivní. Když jsme prohrávali už 0:5, tak si každý spíš přál konec, ale poslední utkání jsme zvládli velmi dobře, takže v klubu se dost zlepšila atmosféra. M: V týmu nebyla v sezóně opravdu žádná velká pohoda. Já měl navíc trochu fyzickou krizi kolem Vánoc, ale dostal jsem se z toho, stejně jako nakonec celé mužstvo ze srabu. Věřím, že půjdeme nahoru.
Je vůbec v silách Tučňáků hrát v dohledné době zase o nejvyšší příčky v NHL? K: Snad už příští sezónu se o to pokusíme. Do týmu může naskočit i spousta mladých z farmy, kteří netrpělivě čekají na šanci. Byl bych optimista. M: Já také. V další sezóně chceme rozhodně figurovat mezi dvaceti týmy, které se porvou o play-off. A hodláme se do šestnáctky nejlepších dostat! To by byla super věc.
V přípravě seniorské reprezentace jste poprvé, cítíte vůbec mezi mnoha zkušenými borci šanci zahrát si na mistrovství světa? K: Jsem strašně rád už za možnost přijet na tréninkový kemp a o mistrovství se samozřejmě poperu. Mám zlatou medaili ze šampionátu dvacítek, ale to je už jen hezká vzpomínka. Spoléhat se na to nemůžu, je potřeba pořádně zabrat. M: Přijel jsem se o to porvat. Hodlám se prosadit svou důraznou hrou. Ještě se rozkoukávám a zvykám si na hru bez červené čáry. Zatím jsem ani nemluvil s trenérem Lenerem, na všechno je zatím dost času.
