Článek
„Jsem rád, že jsem zase dostal šanci. Určitý tlak cítím, ale než řešit, že všichni ode mě teď čekají góly, chci se raději věnovat své hře. Jak už říkával kdysi Ivan Hlinka: Hlavně se z toho nepodělat," usmívá se Růžička a brání se označení gólového žolíka. „Tak bych se nenazýval, spíš chci pomoct mužstvu."
Při jeho aktuální formě by ale nemuselo být na Channel 1 Cupu nedosažitelné přání vylepšit si reprezentační bilanci, která čítá pouze jedinou trefu z 25 utkání. „Cítím se velice dobře a chci prodat formu," říká Růžička. „Když to začne do brány padat, tak jako celý podzim mně, stoupne zákonitě hráči sebevědomí a víc si pak dovolí." Proměnu cítí sám na sobě. „Když se teď dostanu do šance, nezmatkuju. Jedinec ale sám nic nezmůže, vždycky záleží i na spoluhráčích. V nároďáku jsou skvělí, takže bych s nimi rád ukázal něco podobného jako v Třinci," tvrdí Růžička.
Věří, že v přesilovkách zafunguje spolupráce
V národním mužstvu ale bude muset svůj styl hry uplatnit v daleko vyšší rychlosti než na klubové úrovni. „Je mi jasné, že tempo bude jiné," uvědomuje si. „Pořád je to ale hokej s pěti hráči v poli na každé straně a vyhrává ten, kdo dá víc gólů," usmívá se Růžička, jenž se dostal na pravé křídlo Koukalovy lajny a společnost v útoku jim dělá Rolinek.
Navíc kouč Hadamczik zařadil třinecké eso do elitní přesilovkové formace k Plekancovi s Nedvědem. „Doufám, že spolu budeme dobře fungovat. První pocit byl výborný." Během úterního tréninku ti tři poctivě pilovali kombinace i zakončení, ze zadní linie je jistili Kutlák s Nakládalem.
„Řekli jsme si jen pár slov k tomu, kam najet a kam se postavit. Šlo to lehce, Pleky i Méďa jsou hráči světové extratřídy a je radost s nimi být na ledě. Umím se i přizpůsobit, navzájem si pomůžeme," tvrdí majitel zlaté medaile z mistrovství světa 2010.
V české extralize protihráči věnují Růžičkovi hodně pozornosti, přesto se opakovaně předvádí jako excelentní střelec. „V poslední době si na mě dávali velký pozor a hlavně hlídali, kde stojím, i tak se mi ale dařilo skórovat. V reprezentaci kolem mě nemusí být takový humbuk. Třeba mi to místo na střelu někde nechají a něco tam šoupnu," doufá Růžička, jenž před každým zápasem pociťuje zdravou nervozitu. „Do značné míry je potřebná. Kdybych tam šel jen tak, tak to nebude stát za nic."
