Hlavní obsah

Růžička se při sledování repríz z Nagana smál: Hokej byl tak pomalý a ty fauly, co se nepískaly!

Po patnácti letech se v Praze sešel takřka kompletní tým, který se ziskem zlatých medailí na olympijských hrách v Naganu postaral o největší úspěch v dějinách českého hokeje. Na srazu v pražském Veletržním paláci nechyběl ani tehdejší kapitán Vladimír Růžička. „Triumf z Nagana celým naším národem, a nejen hokejovým, poměrně hodně zahýbal. Byl to veliký úspěch,“ vzpomínal trenér Slavie.

Foto: Michal Doležal, ČTK

Kapitán mužstva Vladimír Růžička u fotografie vítězů z Nagana.

Článek
Fotogalerie

Mnoho spoluhráčů z Nagana ještě pokračuje v aktivní kariéře. Dokážete odhadnout, jaký výsledek byste v Naganu uhráli dnes?

(směje se) Už asi moc ne... Ale je pravda, že dvě lajny bychom ještě mohli dát dohromady. Protože když jsem se teď koukal na opakování našich zápasů z Nagana, kluci byli hodně mlaďouncí. Někteří by ještě dnes ostatním hráčům ukázali, že hokej pořád umějí.

Co jste si při sledování repríz zápasů říkal?

V pátek jsem večer přijel ze zápasu v Chomutově a manželka to akorát měla puštěné. Tak jsem se taky kouknul a trošku jsem se tomu usmíval.

Čemu nejvíc?

Faulům. Jakýkoliv zákrok totiž prakticky nebyl posuzován jako faul. Sekery, krosčeky, podebrání a vyhození nohou do vzduchu, nic se nepískalo. Ale všichni hráči na to byli nějak připravení. Ale byly tam i jiné pasáže, kterým jsem se smál.

Jaké například?

Jak to bylo pomalé. Hokej před patnácti lety byl úplně jiný, to se vůbec nedá srovnávat. Když naši hráči ve Slavii sledují, jak jsme tehdy v Naganu hráli, myslím, že se i oni musejí usmívat.

Jak se vám líbil ten hráč s číslem devadesát sedm na zádech?

(zase se rozesměje) Že se tam dobře motal.

Součástí srazu byla ve Veletržním paláci i vernisáž fotek z Nagana. Vybavilo se vám při jejich sledování něco, na co jste už po patnácti letech skoro zapomněl?

Fotky jsou povedené, ale vždycky se některé z nich ukážou v novinách, což je příjemné. Jsem hrozně rád, že jsem u toho mohl být, všichni jsme si to hezky užili, ale já historií moc nežiju. Už je jiná doba a teď chceme vychovávat mladé hráče, abychom se zlatých medailí na olympiádě ještě jednou dožili.

Reklama