Článek
Na koho jste se ze zlaté naganské party těšil nejvíc?
Na litvínovské psy! S Albym Reichlem jsme se neviděli hodně dlouho, s Jirkou Šlégrem vlastně taky od doby, co odešel z NHL. S Růčou si ale voláme. To jsou kluci, se kterými jsem vyrůstal. Těšil jsem se ale na všechny.
Máte ještě nějakou památku na Nagano?
Manželka tam tehdy koupila samurajské meče, jinak mi zbylo pár fotek, dresy a hlavně ty vzpomínky. V pátek jsme se s klukama na pivu dost zasmáli, když dávali v televizi finále. Taky jsme měli všichni o dost víc vlasů. Když jste se podívali na Hašanovu výstroj, tak vypadala jako nějaká troska, jako když v té bráně nikdo nebyl (směje se).
Proč vlastně do Čech nelétáte častěji?
Loni v listopadu jsem tu byl, předtím ale tak tři čtyři roky ne. Vždycky se rád vrátím, ale nevychází to často, z Kalifornie je to přece jen trochu daleko. Děti teď chtěly letět se mnou, ale takhle na otočku to není nic moc.
Mají vaši synové Kelly (11) a Brooks (8) také zájem o hokej?
Mladší hraje, docela mu to jde, ale taky dělá baseball. Kelly si jde jen občas zabruslit, pořád se věnuje skateboardingu a surfuje.
A vy se udržujete jak?
Hraju golf, tenis, taky se potápím. Nechci být tlustý, a tak si někdy zacvičím. Když jsem hrál, na rodinu čas nebyl. Byl jsem v tahu, tak si to teď užívám. Kelly mi za tři čtyři roky řekne: Hele, tati, měj se. Pro mě je teď hezký jet s rodinou na lyže. Na společnou dovolenou...
Po skončení kariéry jste neměl dilema, co dál? Třeba rozjet vlastní byznys?
Já se nadělal hodně kvůli sportu, takže teď si užívám. Jasně, ta sranda v kabině, to nenahradíš, ale co se týká hokeje, už jsem ho úplně dostal z těla, hokejka je někde zamčená. Voláme si hodně s Alexem Kovaljovem, který hraje na Floridě. Byli jsme spolu v Pittsburghu, tam to bylo super. Ale teď je mi ho až líto. Prostě zestárneš a už nemáš ten krok.
Stejně přísný metr máte i na Jágra v Dallasu?
Jarda nikdy neměl z NHL odcházet. Měl asi svoje důvody, ale i po návratu loni ve Philadelphii hrál výborně. Pořád je to pan hokejista, jenže co si budeme namlouvat, po určité době je člověk nahraditelný. Nemůžeš si hrát na profesora, že to máš předplacené do padesáti.
Možná si teď víc než na hokejové zápasy vzpomenete na zážitky okolo...
Asi tak. Já bych těm mladým přál, aby si to opravdu mohli užít víc. Dneska ale nemáš soukromí. Kamkoli jdeš, tak to trenér druhý den ví. Všechno je na Facebooku, na Twitteru. Když jdeš na pivo před zápasem, kouč to nevidí rád, ale na druhou stranu to dává tým dohromady a dělá to partu. To ti kluci dneska nemají.
