Článek
Zvažoval jste hodně nominaci vašeho zetě Barinky, kterou by mohl někdo označit za protekční?
Trénuju od roku 1984 a nikdy mě nikdo neovlivnil, abych postavil nějakého hráče. Barinka má jen tu smůlu, že je z mé rodiny a každý si rád zakritizuje. Kdybych ale nebyl přesvědčený o jeho platnosti pro mužstvo, tak bych ho na seznam nenapsal. Potřebujeme lídry, bojovníky, ale i správné náhradníky, kteří po gólu radostí vyskočí a ne ty, kteří jen otráveně sedí.
Jak obtížné pro vás bylo najít pětadvacet jmen do konečné olympijské nominace?
Každý trenér má svou představu o systému hry a o těch, kdo mu ji naplní. Moje hlavní motto bylo vzít hráče, kteří vystoupí z letadla a mohou jít hned na široké evropské kluziště, kde se přece jen musí hrát víc s pukem, aniž by si museli několik dnů zvykat.
To bylo hlavní kritérium?
Není lehké poskládat mužstvo na akci, před níž stihnete jediný společný trénink. Pořád přemýšlíte, sledujete zápasy a myslím, že i umím naslouchat jiným názorům, ale nakonec se stejně musím rozhodnout sám a nesu taky za tým plnou zodpovědnost. Snažil jsem se vybrat tým, aby spolu dokázal držet a předvedl správné odhodlání.
Co rozhodlo o tom, že jste roli kapitána svěřil Plekancovi?
Tam jsem neměl žádné dilema. Plekyho jsem na všech akcích poznal jako komplexního hráče oddaného České republice, který má všechny předpoklady, aby ho kabina vzala.
Chtělo to velkou odvahu vzít Nedvěda, kterému bylo v prosinci už 42 let?
Na věk nehledím. Nedvěd mě nikdy nezklamal, vždy ukazoval příkladný přístup i skvělé chování. Když jsem těsně před oznámením nominace mluvil s Jágrem, tak se jen zeptal, jestli jede Méďa. Když uslyšel kladnou odpověď, kvitoval ji se slovy, že je to dobrá volba.
Do nominace jste zařadil i tři hráče, kteří za reprezentaci dosud nenastoupili. Kromě Vladimíra Sobotky i mladíky z Tampy Bay obránce Gudase a útočníka Paláta. Až takovou důvěru v nich máte?
Paláta jsem měl možnost vidět hrát na vlastní oči a musím říct, že byl výborný. V Tampě ho podle jejich generálního manažera chtěli do čtvrté lajny a on už je teď v první, takže jeho výkonnost je vysoká. Je agresivní v bruslení a přesně tohle si od něj představujeme i my v reprezentaci. Gudas hraje přes dvacet minut na zápas, je v klubu uznávaný. V některých věcech se sice musí trošku umravnit, ale kdo jiný by se měl v nároďáku objevit než hráči, kteří v klubech jsou tak vytěžovaní a hrají i přesilové hry...
Vybíral jste hráče i podle toho, jaký s nimi máte osobní vztah?
Kdyby tady byl nějaký extrémně dobrý hráč, tak by ani nevadilo, že s ním mám špatný vztah, ale hleděl bych především na to, jestli bude prospěšný tým. Opory jako Eliáš, Jágr, Plekanec jsou profíci, kteří dělají hru, ale nemluví do toho, kdo má jet, nebo ne. Nezasahovali do nominace a za nikoho se nepřimlouvali.
Proč se vám do nominace nevešel útočník Hudler, jenž je přitom aktuálně druhým nejproduktivnějším českým hráčem v NHL?
Tam bylo určité váhání mezi ním a Hemským, pro nějž nakonec rozhodlo, že je velmi dobrý bruslař, což se na širokém hřišti hodí, a dokáže se víc podřídit potřebám týmu.
Překvapí i absence některých dalších jmen. Jak je to s Hejdou či Vrbatou, kteří mají v NHL výborné statistiky?
Na úzkém ledě jsou oba velmi dobří hokejisté, ale byli jsme přesvědčeni o jiných jménech. Příště až bude mužstvo skládat třeba jiný trenér, tak je třeba vezme. Třeba Rozsíval nemá takovou pozici v Chicagu, ale je to pravák a hráč s dispozicemi pro velké hřiště, který nepropadá, proto tam je napsaný.
Dosud jste za jasnou gólmanskou jedničku měl Pavelce, který ale nyní ve Winnipegu moc nechytá. Mění to váš pohled?
Budu upřímný, Pavelec trpí tím, jak hraje tým. Naopak Salák s Kovářem jsou ve formě. Máme trojici brankářů a rozhodovat o jejich nasazení budeme až v daný moment na turnaji.
