Článek
Ve čtyřiceti letech máte z trenérského týmu k hráčům věkově nejblíže. Vnímáte to jako výhodu?
Nejsem o moc starší než někteří hráči, ale moje role je přece jen už jiná. Celé je to především o tom, respektovat jeden druhého a věřit smyslu naší práce. Kluky učíme nás poslouchat, aby uvěřili tomu, co od nich chceme. Když to budou plnit, tak věřím, že můžeme fungovat.
Co jste dostal na starost v realizačním týmu?
Stejně jako v Plzni obranu. Budu sledovat defenzivní hru, taky jak na nás soupeř reaguje a jak my na něj. S dalším asistentem Ondrou Weissmannem máme dost prostoru předávat informace trenérovi a přenést postřehy rovnou k hráčům. Určitě bude hodně videa. I tam chci odvést kus práce.
| Očima trenéra Vladimíra Růžičky |
|---|
| Koučink si budu dělat sám, ale od Špágra čekám, že dokáže celkově sledovat naši hru, nacházet chyby a hledat řešení, jak je odstranit. Pro mě je důležité, že má k hráčům pořád hodně blízko, a vyhovuje mi i jeho impulzivnost. Jen si budeme muset dát pozor, abychom se na střídačce nesrazili. Asi dostaneme blinkry... |
Cítíte, že vás reprezentanti berou?
Věřím, že jsou přenosné zkušenosti, které jsem posbíral během kariéry. Už v Plzni, když jsem tam šel před rokem na střídačku, jsem hledal různé způsoby, ale v klubu je to dlouhodobá práce. Tady hráči přijeli a musíme z nich během měsíční přípravy vyždímat, co se dá.
Myslíte, že se při premiéře na reprezentační střídačce dostaví nervozita?
Určitě budu trošku nervózní. Taková práce se ale neodmítá. Pokud máte nějaký vztah k českému hokeji, tak reprezentace je sen v každé pozici. Jsem člověk, který si všechno chce užít, takže se hlavně těším. V Děčíně mě čeká debut, ale na druhou stranu se z toho nezblázním. Rozhodně přijdou těžší okamžiky.
Stejně jako kouč Růžička jste docela impulzivní, ještě mezi vámi nedošlo ke konfliktu?
O konfliktu nemůže být ani řeč, vždycky je to jen výměna názorů. Každý si řekne svoje, Růža má poslední slovo. Ale oceňuju, že umí naslouchat. Složitější asi bude, jak se srovnáme na střídačce, po které jsme oba zvyklí dost lítat. Snad se nějak vejdeme. Potřebovali bychom zřejmě ty širší kanadské, kde jsou hráčské lavice posunuty dopředu a vzadu je víc místa, aby tam trenéři mohli běhat. Na mistrovství v Minsku prý takové objednali... (smích)
S jakou ambicí do nové práce vlastně jdete?
Myslím, že člověk, který si dává malé cíle, to moc daleko nedotáhne. Tohle máme s Růžou a Ondrou určitě společné a právě tohle stejné naladění považuju za moc důležité. Mety si dáváme co nejvyšší a myslím, že je to správné. Zatím ale teprve hledáme podobu mužstva. Šanci jsme dali hodně klukům, kteří v národním týmu pořádně nebyli, o to větší mají pak chuť se předvést.
Stojí podle vás reprezentace před nutnou generační obměnou?
Jak sleduju hráče ten rok a půl, co jsem se vrátil z Ameriky, tak si myslím, že na tom nejsme zase tak špatně, jak se někdy říká. Doma i venku máme velmi dobré hráče, jde o to, dát jim šanci. Myslím, že omlazení, které určitě muselo přijít, bude ku prospěchu věci. Je to především o tom, mužstvo správně poskládat.
Když vás majitel plzeňského klubu a dlouholetý spoluhráč Martin Straka pouštěl k reprezentaci, dostal jste nějakou radu?
Radu snad ani ne, ale věřím, že nám bude držet palce a snad si i přes klubové zájmy bude přát, abych u reprezentace vydržel co nejdéle.
