Hlavní obsah

Nejdřív zácpa, pak bez rozcvičky ostrý zápas. Už bych to nikdy nechtěl zažít, ošíval se Radil

Jan ŠkvorSport.cz

Když v pondělí odpoledne dorazil do Rokycan na předsezónní letní kemp české hokejové reprezentace, už byl vysmátý. Při vzpomínce na dopravní peripetie, které spolu s pardubickým mužstvem zažíval na konci minulého týdne na severu Evropy, se však Lukáš Radil stále ošíval. „Už bych to nechtěl nikdy zažít,“ přiznával čtyřiadvacetiletý útočník.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Lukáš Radil přichází na sraz české hokejové reprezentace v Rokycanech.

Článek

Pardubice v pátek vstupovaly do obnovené Ligy mistrů duelem v Linköpingu, do kterého vyrážely autobusem v den zápasu z 200 kilometrů vzdáleného Stockholmu. Měly za to, že s dostatečným časovým předstihem, aby začátek plánovaný na 20:05 bez potíží stihly.

Jenže dopravní kalamita ve švédské metropoli způsobená opravou tunelu je vyvedla z omylu... „V zácpě jsme stáli asi tři hodiny a vymotali se z ní až okolo půl šesté. Trenéři nám už v zácpě říkali, že až dorazíme na stadión, hned za půl hodiny musíme jít hrát. Každý z nás se na to musel v hlavě připravit a poprat se s tím," líčil Radil.

Pardubice nakonec do dějiště utkání přicestovaly až deset minut před plánovaným začátkem, který tak musel být o několik minut odložen. „Po deseti hodinách na cestách jsme do toho museli bez rozcvičky vlítnout, měli jsme jen chvilinku na převléknutí," popisuje Radil a přiznává, že na ledě byly dlouhá cesta a absence rozcvičení znát.

„Já to cítil hodně, zácpa byla na prd. Ještě nikdy jsem, stejně jako ostatní kluci, nic podobného nezažil a už bych to nikdy zažít ani nechtěl. Ale žádnou vědu z toho nedělám, jsou to zkušenosti," nechtěl Radil těsnou prohru 1:2 omlouvat zdlouhavým přesunem. „Těžko říct, jak by to vypadalo, kdybychom přijeli dřív. Ale nemá cenu to řešit, prostě jsme prohráli."

Odmítnout pro únavu reprezentaci ho ani nenapadlo

V neděli pak Východočechy čekal další duel se severským soupeřem, tentokrát na ledě finského Turku. A opět s hektickým přesunem. „O moc klidnější to nebylo. Zápas v Linköpingu skončil asi o půlnoci, pak jsme spali tři hodiny a jeli zpátky do Stockholmu, odkud jsme letěli do Helsinek. A pak ještě dvouhodinová cesta do Turku. Měli jsme toho až nad hlavu, bylo to nepříjemný. Pak jsme všichni spali dvanáct hodin v kuse, abychom to dohnali a připravili se na Turku," vrací se Radil ke střetnutí, které Pardubice stejně jako s Linköpingem prohrály 1:2.

I přes našlapaný program ani na chvíli nezauvažoval o tom, že by se z reprezentačního srazu omluvil, tak jak to právě kvůli Lize mistrů učinili sparťané Polášek s Buchtelem. „To víte, že jsme si s Honzou Buchtelem něco k tomu napsali," usmál se Radil konverzaci s bývalým spoluhráčem z Pardubic.

Radil narozdíl od sparťanského dua nasedl v pondělí v poledne po příletu na Letiště Václava Havla do přistaveného auta a spěchal do Rokycan. „Tenhle víkend byl na cestování hodně náročný, ale nějak jsem se už srovnal a únavu už ani necítím. Možná jen trochu, ale to během tréninků rozhýbám a bude to v pohodě. Jsem moc rád, že zase můžu být s reprezentací. Doufám, že se zase ukážu, abych dostal pozvánku na další akci."

Tou bude na začátku listopadu turnaj Karjala. „To je ještě hrozně daleko. V lize je do té doby spousta zápasů, tak se uvidí, jak to všechno bude. Ale lhal bych, kdybych říkal, že na Karjalu nemyslím."

Reklama