Článek
„Je strašná škoda, že nás opustil tak skvělý sportovec a super chlap. Poslední dobou jsem se často dotazoval na Vlastův zdravotní stav jeho dcery, a ty informace nebyly zrovna příjemné. Takže si říkám, že Vlastův odchod pro něj mohl být možná i tak trochu vysvobozením," přemítal legendární gólman Vladimír Nadrchal.
Také obránce Jaromír Meixner věděl, že na tom Vlastimil Bubník nebyl poslední měsíce zdravotně dobře. Přesto ho zpráva o jeho úmrtí v úterním ránu zaskočila. „Je to strašně smutné, že odešla taková legenda. Vlastu považuju za jednoho z nejlepších hokejistů naší historie. Byl možná ještě komplexnějším útočníkem než Jaromír Jágr. Troufám si říct, že víc bránil a lépe bruslil. Kdyby tehdy mohl do NHL, určitě by v ní byl za hvězdu," zamyslel se Meixner.
Na velkého šéfa si nehrál
Bubníka označují oba jeho spoluhráči za sportovního génia. „Na co ve sportu sáhl, to mu šlo. Matka příroda se postarala o to, že uměl úplně všechno," zavzpomínal Meixner. „V hokeji i fotbale byl reprezentantem, ale Vlasta skoro všechny předčil taky v basketu, volejbale, tenise či ping-pongu," pamatuje si Nadrchal.
Nadrchal vzpomíná, že se mu ve slavných časech hokejové Komety dobře pozorovalo z branky, jak Bubníkův útok rozleptával na druhé straně kluziště přesnými kombinacemi soupeřovu obranu. „Největší Vlastíkova síla byla v zakončení. Když najížděl na gólmana, dokázal ho rameny rozkývat a poté přidal ještě neopakovatelnou kličku do strany. Já jsem jí čelil jen na trénincích, v zápasech byl naštěstí Bubník mým spoluhráčem, s nímž jsem prožil spoustu radostí," cení si Nadrchal.
Bubníkovým vrcholem bylo MS v roce 1961, kde byl vyhlášený nejlepším útočníkem turnaje. „Reprezentaci tam jen těsně unikl titul mistrů světa, ale radovali se z prvenství v mistrovství Evropy. Mužstvo tehdy oficiálně trénovali Andršt s Kostkou, avšak ve skutečnosti ho řídil Bubník s pomocí Vaňka a Dandy," tvrdí Meixner a rád vzpomíná na spolupráci s Bubníkem na ledě. „Já jsem hrál pravého beka, on pravé křídlo. Fantasticky jsme si vyhověli, on věděl vždycky naprosto přesně, kam si najet pro přihrávku."
Nadrchal potvrzuje, že Bubník měl v kabině hlavní slovo. „Na žádného velkého šéfa si ovšem nikdy nehrál. Nijak si nevynucoval, abychom ho ve všem poslouchali. Tím, jak si dlouhé roky udržoval vysokou výkonnost, si ale u ostatních spoluhráčů vybudoval přirozenou autoritu. Uznávali jsme ho, co řekl, to platilo," vzpomíná Nadrchal.
