Hlavní obsah

Klobouk dolů před Ručinským, co ve čtyřiačtyřiceti předvádí, říká hokejová legenda Bubla

Má doma tři zlaté medaile z hokejového mistrovství světa a už se těší jako divák na letošní šampionát v Praze a Ostravě. Legendární obránce Jiří Bubla nedávno oslavil 65. narozeniny, zpovzdálí sleduje, jak v extralize válí jeho mateřský Litvínov a smeká před návratem Martina Ručinského do národního týmu.

Foto: Petr Horník, Právo

Jiří Bubla nedávno oslavil 65. narozeniny.

Článek

Překvapil vás Ručinského reprezentační comeback?

Klobouk dolů, že do toho v téměř 44 letech ještě šel. K tomu je málo co dodat, jen mu přeju, aby se mu dařilo. Znám ho odmala a smekám, jaké teď předvádí výkony. Navíc řekl hezkou věc, že národní tým se neodmítá. To by si hodně mladších kluků mělo uvědomit, co to vlastně je si obléknout český dres, stoupnout si na modrou a poslechnout si hymnu. Martin je kádr, a když bude chtít, určitě se dokáže dobře připravit i na šampionát.

Vy sám jste hrál v Praze na mistrovství světa 1972 i 1978. Jak na ně vzpomínáte?

Doma je to těžší, jsou tam rozličné tlaky a očekávání veřejnosti větší než jinde. V dvaasedmdesátém nám to na zlato vyšlo. O šest let později jsme hráli dobře a chyběl jediný gól k obhajobě. Ale ta bolest časem přejde a zůstanou hezké vzpomínky. Smutné je, že spousta kamarádů z té doby už mezi námi není.

Jak budete letošní šampionát sledovat?

Mistrovství světa v hokeji u nás je velká událost pro celou zemi, vždycky byla a bude. Pokusím se vidět na vlastní oči co nejvíc zápasů. Bylo by ale ode mě hodně naivní tvrdit, že za nás se hrál nějaký lepší hokej. Podívejte se, jaký pokrok udělala medicína za čtyřicet let, a hokej taky nemohl zůstat někde stát.

Po odchodu z manažerského postu v Litvínově jste práci v hokeji nechal mladším?

Vstoupil jsem do kariéry seniora a vůbec se za to nestydím. Jak jsem ale jednou nohou v Kanadě, tak sleduju pozorně NHL, kde se schází nejlepší hráči z celého světa. Najdu si jako divák čas i na extraligu a nemám pocit, že by měla tak špatnou úroveň, jak se někdy říká.

Jak tedy vypadá váš život důchodce?

Starám se o golfové hřiště Barbora u Duchcova, tím se bavím. Pro mě je nejdůležitější, že ráno vstanu a můžu si jít dělat, co chci, to je v rámci vrstevníků přece dar. Zdraví drží, sice to není úplně, jak by mělo být, ale když se podívám kolem sebe, lidi jsou na tom daleko hůř.

Reklama