Článek
Byla pro vás pozvánka do národního týmu hodně nečekaná?
Zájem trenérů pro mne představoval veliké, ale pozitivní překvapení. Je to vyjádření důvěry, o své účasti jsem vůbec neváhal. Přiznávám ale, že první signály jsem měl již před zveřejněním nominace, když na klub přišla žádost o můj pas kvůli vízu do Ruska.
Jak jste zareagoval?
Hned jsem volal asistentovi trenéra Trličíkovi, abych věděl, co a jak. Byl jsem ubezpečen, že se mnou pro moskevský turnaj počítají, tak jsem se začal těšit. Beru to jako ideální prověrku formy. Zjistím, zda už mám letos po zdravotních problémech pořádně natrénováno. Starosti přibyly jen ženě, která musí absolvovat sama s dětmi předvánoční cestu domů do Ostravy.
Turnaj v předvánočním termínu a ještě v Moskvě není mezi hokejisty oblíben...
S tím nemám problém. Dříve býval termín daleko horší, hrálo se i dva dny před Štědrým večerem. Letos je navíc jedno utkání v Praze, takže do Moskvy letíme pouze na víkend a navíc od roku 1996, kdy jsem tam byl poprvé, se to město změnilo k nepoznání.
S jakým vnitřním pocitem se tedy po více než dvou letech vracíte do reprezentace?
Bude to pro mne po delším čase zase konfrontace s mezistátním hokejem a snad v ní obstojím. Možná se bude hrát rychleji, než jsem v minulosti zažil, ale měl by mi zase sedět přísnější trend rozhodčích, který vlastně chrání technické hráče. Bude náročné zvládnout čtyři zápasy v pěti dnech, k tomu ještě letecký přesun, ale jsem na takovou prověrku připraven.
Vaše letní problémy se zády už pominuly?
Výrazně se to zlepšilo. Sužoval mě výhřez plotýnky, bolest vystřelovala až do nohy. Pomohla mi terapeutická cvičení a různé protahovací cviky, která tělu ulehčí. Skoro celé léto jsem však sotva chodil a fyzičku nabíral až porcí extraligových zápasů. Operace je vždy až poslední řešení, ale musím říci, že jsem občas měl myšlenky na konec kariéry a nad vodou mě držela hlavně manželka. Návrat do reprezentace je snad sladkou tečkou za obdobím starostí.
Uvědomujete si, že v téměř 33 letech jste nejstarším hráčem národního mužstva?
Docela s hrůzou jsem to zjistil, to se mi dosud v kariéře nestalo, abych byl v kabině veteránem, ale věk nezastavím. Jen v datu narození to ale není: důležité je, jak se člověk cítí.
Máte olympijské zlato z Nagana i dva tituly mistra světa. Neschází vám už motivace?
Za minulostí se moc neohlížím, i když připomenout si úspěchy potěší. S každým dalším zápasem však přichází nová chuť po vítězství a třeba je tu ještě šance podívat se zase na světový šampionát. K tomu ale musím podávat nadstandardní výkon a hodit se trenérovi do koncepce.
