Článek
Zůstal jste ve stejné soutěži, ale jaký byl pro vás přechod z Helsinek až na Sibiř?
Oproti Finsku je největší změna asi v servisu. V Jokeritu jsem měl všechno od prvního dne zařízené, byt i auto. V Jekatěrinburgu jsem třeba ohledně bydlení dostal číslo na realitní makléře a byly to skoro dva měsíce čekání a domlouvání.
Nakonec jste uspěl?
Když jsem říkal, že mi už přijede rodina a potřebuju mít bydlení nějak zařízené, tak říkali: Jo, nebojte, to stihneme. Že se všechno vleče, to už ale tak nějak patří k místnímu koloritu. Kubovi Kovářovi slibují v klubu služební auto už tři roky a ještě žádné nedostal. Jinak je ale v Jekatěrinburgu po životní stránce na Rusko hezky.
Navíc tam máte i české spoluhráče, vedle gólmana Kováře i útočníka Romana. Je to díky nim jednodušší?
Hokej je moje profese, přišel jsem do města za prací, a i kdyby tam kluci nebyli, tak tam budu samozřejmě hrát. Ale pochopitelně, že je příjemný, když si může člověk česky pokecat a zanadávat, jak je všechno blbě a jak by to změnil.
Hokejově si ale nemůžete stěžovat, nebo snad ano?
Sezónu jsme rozehráli skvěle, to byla fakt pohodička. Máme bohužel ale dost mladé mužstvo, někdy nejsme schopni udržet dobře rozehrané zápasy. Na začátku prosince jsme padli třikrát po sobě a hned zavládla v klubu značná nervozita.
Jak se projevila?
Teď před repre pauzou jsme hráli naposledy v Novokuzněcku a trenér důrazně řekl, že musíme zvítězit za každou cenu. Naštěstí se to povedlo, i když po šíleném výkonu. Samozřejmě to mělo dohru, že kouč všechny seřval, a jelo se domů.
Neříkáte si, jak dlouho tohle ještě vydržíte?
Mám smlouvu i na příští sezónu a snad ji dovrším, pak už mě asi stejně nikdo chtít v KHL nebude. Tedy pokud ve mně nebouchnou saze a nenastřílím čtyřicet gólů za rok. Štace v Jekatěrinburgu mě jen utvrzuje v tom, že čtyřicetiletí útočníci kromě Jardy Jágra, který je fenomén a přírodní úkaz, už budou za pár let úplná science fiction.
Cítíte se už starý?
Trend je jasný. Všude zjistili, že to můžou hrát i s mladšími, kteří nechtějí tolik peněz. U nás trenér říkal, že komu je sedmadvacet, tak už je na KHL starý. O mně pak tvrdil, že mi musí být 39, a když jsem se ohradil, že jsem mladší, tak se vyděšeně ptal, kolik mi tedy vlastně je. Sám ale cítím, že moc času už nemám.
Platí to i pro reprezentaci, v níž jste nyní za doyena?
Přesně, opravdu pořádně jsem totiž hrál jen dvě mistrovství světa, 2010 a 2015. V Bratislavě jsem pouze trénoval, potom mě ve Stockholmu dvakrát po sobě až dopisovali, takže pro mě je motivací se o to ještě porvat. I proto jsem teď přijel na turnaj, abych si pak jednou nevyčítal, že jsem tomu nedal, co to chtělo. Jestli mě trenér letos před nominací na mistrovství vyndá a řekne: Nejedeš, tak to asi bude konec.
