Jágr má reprezentaci pořád co dát, ví Ručinský. Přesvědčí ho u večeře k návratu?

Před třemi týdny a nebylo to jednoduché rozhodování, protože to je pro mě něco nového. Ve finále ale převážily plusy nad minusy. Každý ví, jaký mám vztah k národnímu týmu. Mnoho let mi dával radost a teď mu to chci vrátit. Rozkoukám se, zjistím, co to obnáší, a doufám, že v této roli budu úspěšný.

Moc jich nebylo. Po zisku titulu s Litvínovem jsem si představoval, že si od hokeje odpočinu, budu cestovat a užívat si hokejový důchod. Jenže život je nevyzpytatelný a tyto plány budu muset odložit a přehodnotit. Tuhle nabídku od národního týmu totiž beru jako velkou výzvu a čest. Udělám všechno možné, abych odvedl tu nejlepší práci. Dám do toho maximum.

Probíral jsem to s rodinou a nejbližšími kamarády. Ve finále si ale člověk musí udělat úsudek sám a rozhodnutí bylo jenom na mně.

Taky jsem se o to začal hned zajímat... S Pepou Jandačem jsme se shodli, že mužstvo musím zaštítit a zajistit jeho funkčnost, aby hráči, trenéři a vlastně celý realizační tým měl klid na svou práci. Mám výhodu, že k hráčům nemám věkově daleko, navíc se prakticky se všemi velice dobře znám, i když už jsem teď na druhé straně řeky. Hlavní mou prací ale bude být v kontaktu s hráči, o které budeme mít zájem, a komunikovat s nimi.

Svým názorem určitě přispěju, rozhodující a poslední slovo ale bude mít Pepa Jandač. Už jsme si spolu několikrát sedli a sestavu probírali.

Jsem za to strašně rád. Známe se od dorosteneckých let, hráli jsme spolu i proti sobě. S touto prací navíc už má zkušenosti, je zběhlý a ví, co to obnáší. Přesně tohle budu potřebovat, protože hlavně administrativní věci zpočátku nebudu zvládat. Hnilda mi bude po ruce.

Když jsem nabídku dostal, mluvilo se v ní o dlouhodobé funkci. Ale do toho se mi nechtělo, protože jde pro mě o novou věc. Nevím, jak se v ní budu orientovat, to ukáže až čas. Proto jsem si dal podmínku, že odpracuju Světový pohár a potom se uvidí. Kdyby mě to bavilo a naplňovalo a svaz by o mě dál měl zájem, neměl bych problém pokračovat.

Pro každého hráče by měl být čest reprezentovat Českou republiku. Není to ale povinnost, každý má na omluvenku právo. Je to právo každého a zlobit se na něj nebudu. Ale chtěl bych, aby hráči vnímali nastupovat za národní mužstvo jako poctu.

S Jardou jsem celou dobu v kontaktu, velice dobře ho znám. Pochopitelně vím, že po mistrovství světa oznámil svůj konec v reprezentaci. Jenže ať je to, jak chce, věk je jenom číslo a on má reprezentaci pořád co dát. Pokud měl o něm někdo pochyby, tak vždycky, když přijel na národní tým, patřil k jeho nejlepším hráčům. Ne-li nebyl vůbec nejlepší. Bude záležet jenom na něm, jestli bude mít chuť pokračovat, nebo je jeho konec definitivní. Uvidíme. Plánuju si s ním zajít na večeři a pokecáme, jak se cítí.