Článek
"Je to můj velký sen, celá rodina mi drží palce," vykládal na nedělním pražském srazu národního mužstva. Rodák z Prostějova přitom díky mohutnému finiši Floridy dokonce mohl žít bojem o Stanley cup, ale Panthers nakonec k postupu do play-off scházelo pár bodíků.
"Měli jsme výborné mužstvo. V půlce sezóny ale přišly problémy. Za měsíc jsme vyhráli jen jediný zápas a dvanáctkrát prohráli. Bylo to v době, kdy na Floridě řádil hurikán a většina kluků měla velký strach o rodiny, na hokej nebyly myšlenky," líčil Krajíček.
Na život ve Spojených státech si ale stěžovat nemohl, spíš naopak. "Je to fantazie. Na tréninky se dá jít v sandálech a v bermudách. Každý den se člověk může opalovat u bazénu." Tři měsíce dělali Krajíčkovi na Floridě společnost rodiče. "Bylo to perfektní, máma vyvařovala, vážně super," usmíval se.
S Oleszem se nesejde
Ani po sportovní stránce mladý obránce nestrádal. "Dřív to bylo tak, že si k nám soupeř přijel zahrát golf, a ještě nás porazil. To se ale změnilo." Tahouny Panterů do vyšších pater ligy byli kanadský gólman Roberto Luongo a finský forvard Olli Jokinen. "Roberto zachránil spoustu zápasů, ale některé týmy si zakládají na gólmanovi, třeba New Jersey na Brodeurovi," všiml si.
Krajíček přitom doufal, že by se v národním mužstvu mohl objevit po boku klubového kolegy Rostislava Olesze. Zranění nohy ale českého olympionika vyřadilo ze hry. "Rosťa měl s kolenem problémy půl sezóny a pořád se to zhoršovalo."
O nominaci se tak obránce musí poprat sám. "Formu jsem snad neztratil. Sice jsem byl před měsícem nemocný a vynechal pár zápasů, ale návrat se mi povedl. Jen uvidíme, co se mnou provede větší led," protáhl obličej při pohledu na plochu v hale Sparty.