Článek
„V rozpacích jsem snad byla jen z toho, že strávím Vánoce pryč. Bylo to poprvé, co jsem na Štědrý den nebyla doma. Pro mě navíc Vánoce hodně znamenají, ale zvládla jsem to. I tady jsme si udělali hezkou atmosféru. Sice trochu pracovní, ale také slavnostní," píše fyzioterapeutka v blogu na stránkách hokej.cz. „Až se vrátím domů, Vánoce už dodatečně slavit nebudeme. Domluvili jsme se, že si dáme jen nějaký symbolický dárek. U rodičů se pak možná podívám na stromeček, ten by mohl vydržet."
Nevadí jí, že je mezi samými chlapy. „Jsem na to zvyklá. Jinak pokoj mám na hotelu samozřejmě sama," připomíná. Jediná žena v realizačním týmu? Je to méně obvyklé a ledaskomu se mohou vybavit vzpomínky na lékařku Evu Carneirovou, která se v Chelsea dostala nakonec do ostrého sporu s trenérem Josém Mourinhem.
„Atmosféra je dobrá a srandičky samozřejmě jsou, ale ne z toho, že jsem žena," nestěžuje si na nic.
Jak se se hokejovému „angažmá" dostala? „S nabídkou, abych pracovala pro juniorku, mě v létě kontaktoval pan Hnilička. Když jsem se rozhodovala, proti nebylo skoro nic. Možná vůbec nic. Hokej mám totiž strašně ráda. Už když jsem začínala studovat fyzioterapii, říkala jsem si, že bych se k němu chtěla dostat," líčí při plnění jednoho ze sportovních snů. „Vždy jsem se chtěla dostat na mistrovství světa. Dalším mým snem byla olympiáda. A letos mi to vyšlo hezky – jela jsem do Ria a teď i na juniorský šampionát."
Při zápasech ovšem sedí pouze na tribuně. „Na střídačce může být jen šest lidí, takže je tam pan doktor, který je v tu chvíli důležitější než já. Jsme ovšem domluvení, že kdyby se něco stalo, tak za nimi seběhnu. Zatím jsem naštěstí nemusela," pokračuje.
Sama kdysi sport intenzivně provozovala, závodně se věnovala atletice. „Do dvaceti jsem běhala sprinty, stovku a dvoustovku."
Ale prosadila se spíše ve škole. „Protože jsem měla ráda i biologii, chtěla jsem buď studovat medicínu, být učitelkou, anebo trenérkou. Pak jsem se dozvěděla o fyzioterapii, která mi přišla jako dobrá kombinace všeho dohromady. Myslím, že jsem se rozhodla správně. Jsem spokojená."
Co je jejím hlavním úkolem v Kanadě, kde může sledovat střídavě úspěšné tažení mladíků? „Je to o prevenci i řešení už vzniklých obtíží. A když potřebují, tak je namasíruji, i když fyzioterapie a masáž není jedno a to samé," nastiňuje a vylučuje, že by u svěžích, ještě tolik neotřískaných borců bylo málo práce.
„ I v mladém těle je spousta neduhů, které je potřeba řešit. Co si budeme povídat – hokej není úplně něžný sport a je v něm řada zranění."
