Článek
Po nápisech vítajících jeden ze dvanácti mužských hokejových týmů startujících na ZOH, natož pak po českých vlajkách, není v univerzitním kampusu ani památky. „Místní lidé ani nemají tušení, že se tu budou Češi připravovat, v Koreji není hokej tolik populární," říká 34letá Kim, prodavačka sportovních potřeb v obchodu u haly.
Na stěnách v útrobách arény, která nemá žádná místa pro sezení, takže přítomní diváci můžou cvrkot na ledě pozorovat jen stáním za mantinelem, se to hemží plakáty s korejskými rychlobruslaři na krátkém dráze. Těch s hokejovou tematikou je všehovšudy jen pět.
„Nedivte se, vždyť rychlobruslení je tady mezi individuálními sporty číslem jedna," prohlásí Kim, když zpoza tvrzeného skla sleduje caparty v předškolním věku, kteří přes hodinu za dozoru trenérů krouží po ledové ploše. Sama sice ví, že český hokejový tým má od úterý do soboty led Jihokorejské univerzity každý den na dvě hodiny pronajatý, jméno jakéhokoliv hokejisty z Jandačova výběru však od ní neuslyšíte.
Když zkouším zjišťovat, jestli jí něco říká alespoň jméno Jaromír Jágr, zakroutí hlavou. „To je nějaký hokejista?" zeptá se a několikrát se omluví, že hře s hokejkou a pukem opravdu neholduje a pojí ji k ní jen půjčování bruslí a helem.
Kdyby však Češi dokázali zopakovat dvacet let starý triumf z Nagana, třeba si Korejci jména jako Erat, Červenka nebo Kovář zapamatují.
