Článek
"Nosit reprezentační dres je obrovská čest, líbám ho před každým zápasem. Mým největším cílem vždycky bylo dostat se na paralympiádu. To je pro každého sportovce, ať už hendikepovaného nebo zdravého, ta nejvyšší meta," popisuje kapitán české sledge hokejové reprezentace Zdeněk Šafránek. Sám se na paralympiádu podíval už třikrát.
"Kdo může říct, že je v hokeji šestý nejlepší na světě?" směje se. V roce 2003 na něj v práci spadla plošina převážející osobní automobily. Jeden a půl tuny železa mu nevratně poškodilo míchu. A tak se dostal ke sledge hokeji.
O tom, jak se s úrazem vyrovnal, nejlépe svědčí, že téměř bezprostředně po něm zvládl zrekonstruovat dům. Zdeněk Šafránek se zkrátka nebojí. "Asi jedině výjezd na handbiku na Sněžku mě dostal na dno fyzických sil," vzpomíná.
Ví, pro koho být vzorem
"Hokej pro mě znamená život. Když dám gól nebo vyhrajeme zápas, zažívám obrovskou euforii. Na každý zápas si vozím fotku rodiny, na kterou se podívám vždycky před tím, než jdu na led, abych věděl, pro koho to dělám a pro koho chci být vzorem," popisuje dvojnásobný táta Zdeněk Šafránek, který se spolu se svým týmem stal tváří Toyoty podporující Český paralympijský výbor.
Levé křídlo v jeho týmu hraje Zdeněk Krupička. Narodil se bez nohou a vyrůstal v Jedličkově ústavu. Z průšviháře a raubíře, který ani bez nohou nedokázal vydržet na jednom místě, vyrostl úspěšný reprezentant. "Nikdy jsem nepoznal, jaké to je chodit. Díky sledge hokeji si ale život užívám naplno," vypráví.
O nohu přišel ve dvaceti
Brankářem českého sledge hokejové týmu je Michal Vápenka, který zároveň patří k těm nejzkušenějším hráčům. Pchjongčchang totiž pro něj byly dokonce už čtvrté paralympijské hry. Ve dvaceti letech přišel o nohu při autonehodě. Největší oporou mu tehdy byli rodiče, kteří ho zároveň přivedli ke sportu. Vedle hokeje se totiž věnuje i florbalu, na letní paralympiádě byl také s volejbalovým týmem.
"Rodiče byli mou velkou inspirací a sportovním motorem, oba totiž byli na olympiádě v Mnichově," přiznává Michal. "Hokej je můj srdeční sport, odmala jsem ho sledoval, ale jako dítě jsem se k němu nikdy nedostal. Vlastně až s hendikepem jsem se přiblížil ke sportu, který jsem doopravdy chtěl dělat," dodává.
