Hlavní obsah

Straka: Kouč mě chválil v novinách, tak jsem doufal

Trenér hokejové reprezentace Alois Hadamczik pro turnaj Karjaly v pondělí povolal i útočníka finské Raumy Josefa Straku. Bývalého útočníka Sparty pozvánka do národního celku potěšila, jak přiznává v rozhovoru pro deník Právo.

Foto: SPORT.CZ/Tomáš Fliegl

Josef Straka

Článek

Co říkáte pozvánce do národního týmu na turnaj Karjala?

Jsem nadšený. Když jsem v létě odcházel z mistrovské Sparty, nečekal bych, že tak brzy dostanu šanci v národním týmu. Naposledy jsem reprezentoval v dubnu 2004, v přípravě proti Francii v Karlových Varech a nevěděl jsem, zda bude nějaké příště. Jsem rád, že to přišlo a plány mi to nekomplikuje, stejně jsem se chystal během listopadové reprezentační pauzy do Česka.

Měl jste signály o tom, že můžete být v nominaci?

Mluvil jsem s trenérem Hadamczikem, když se tu byl podívat. Rozebíral naši hru a nevypadal zklamaně. Víc ale chválil výkon spoluhráče Platila. Pak jsem však četl na internetu v českých novinách, že jsme se mu oba líbili, a tak jsem doufal, že to třeba vyjde.

Jak se vám ve Finsku žije?

V Raumě mě uplně pohltil hokej, navíc se i z pronajatého bytu dívám na halu a doma mám i saunu, tam si lebedím. Trochu mě překvapilo, že už tu přes noc nasněžilo a po víkendovém posunutí času se navíc dny hodně zkrátily, takže se i stmívá dost brzy, ale na deprese ještě nedošlo.

Hokejově jste si zvykl rychle?

Docela mi sedl styl, jak Rauma hraje. Měl jsem i štěstí, že mi na křídlo dali 27letého Dahlmana, hráče se smyslem pro kombinační hokej. Dokážeme si vzájemně přihrávat a na ledě si vyhovět, takže sbíráme body a spolu hrajeme pestřeji než další řady, které jen tak nahazují puky do útočného pásma.

Vedete sice kanadské bodování, ale Raumě se nedaří a spadla až na 12. místo v tabulce. Čím si to vysvětlujete?

Ztrácíme dobře rozehrané zápasy, hlavně doma a já osobně poslední dobou taky sbírám spíš nahrávky než góly. Liga je ale značně vyrovnaná, od šestého místa nás dělí pouhých pět bodů.

Jak funguje česká kolonie v klubu?

Bez krajanů Hunkese a Platila bych se tu cítil dost ztracený. Je dobře, že si mohu promluvit česky, i když naše legrácky občas narušují napětí v kabině, kdy všichni finští spoluhráči mlčí a dívají se pak na nás dost vyděšeně. Výborné jméno českému hokeji v klubu ale udělali naši předchůdci. Kdysi tady snad jako vůbec první náš legionář ve Finsku hrál Neliba, hodně se tu vzpomíná i na působení brankáře Břízy.

Reklama