Článek
„Brali jsme to hodně vážně,“ usmíval se Hašek po výhře 3:0. „Určitě jsem si zachytal. Ne moc, ale na rozehrání to bylo fakt dobrý.“
Celkem 5322 dnů fanoušci Pardubic čekali na obnovenou premiéru legendárního brankáře v barvách východočeského klubu. V lednu 1995 se tehdy Hašek postavil do branky v Jihlavě. Poslední soutěžní zápas za oceánem si pak zahrál 16. dubna 2008, kdy jako gólman Detroitu pustil tři góly v zámořském play off NHL na ledě Nashvillu. A víc než rok pak nechytal.
Nablýskanou zámořskou halu včera vyměnila podkrkonošská Elektromont Aréna, jejíž střechu podpírají mohutné dřevěné trámy. Hašek vybruslil na led s avizovaným číslem 9 na zádech a ve zbrusu nové masce s pardubickými motivy „rozpůleného“ koně a perníku.
V zámoří by se návrat takové persony jistě neobešel bez předzápasové show. Když ve Vrchlabí místní hlasatel Haška vítal, po ledě se na bruslích proháněl Krakonoš a z hlediště ozval jen vlažný potlesk...
Na obnovenou premiéru hokejového giganta se přijela podívat asi stovka fanoušků z Pardubic. A legenda jim dělala radost. Z Haška sálalo sebevědomí, z domácích hokejistů zase respekt před nejlepším gólmanem české historie.
Protahování v brankovišti
Dvojnásobný držitel Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL neměl dlouhé minuty co dělat. Občas v klidu nastavil lapačku lehounkému nahození, rozehrál puk za brankou a pak v předklonu sledoval, co vy myslí o dvě generace mladší spoluhráči. Když se v úvodu třetiny vhazovalo buly, ještě se v brankovišti protahoval. „Je to pro mě jiný. Ještě jsem si tak nezvykl na spoluhráče. Široké kluziště je zatím taky problém,“ tvrdil gólman.
„Nejhaškovštější“ zákrok paradoxně předvedl Radovan Biegl na opačném konci ledu. Velkou pardubickou šanci likvidoval vleže na zádech. „S Radkem jsme se viděli už před zápasem, vůbec jsem nevěděl, že chytá ve Vrchlabí,“ divil se Hašek, kterému v první třetině naskákala při největší domácí příležitosti na záda čtveřice hokejistů.
Ale i v téhle nepříjemné chvilce hostující brankář odolal. „Byl to takovej můj typickej reflex. Hodil jsem sebou na led a nějak jsem to vykopl,“ popisoval. Když opouštěl led, jeho jméno už skandoval celý stadión. „Nepřehánějte! Byla to prostě příprava, žádný velký test,“ krotil nadšení Hašek.