Rubriky:

Češi

Čtyři roky se zlatem. Jak se českým olympijským vítězům žilo po splnění sportovního snu

6. srpna 2016 12:55 - Rio de Janeiro

Splnili si sportovní sen, dosáhli největšího možného úspěchu. A začal kolotoč oslav, rozhovorů a nejrůznějších povinností, který si těžko uměli představit. Jak se kvarteto zlatých medailistů z Londýna srovnalo s rolí olympijských vítězů? Oštěpařka Barbora Špotáková už mohla čerpat ze svých zkušeností po triumfu v Pekingu, skifařka Mirka Knapková, biker Jaroslav Kulhavý a moderní pětibojař David Svoboda se ocitli ve zcela nové roli.

 

Petr Hloušek, Právo

Co vám olympijské vítězství dalo do života?

Topinková Knapková: Získala jsem vnitřní pocit, že roky tréninku měly smysl. Občas jsem se setkávala s názory, že jsem blázen, když chci uspět v takové konkurenci, lidi mi říkali, proč se na to už nevykašlu. Teď jsem ráda, že jsem je neposlechla a dál šla za svým snem.

Kulhavý: Olympiáda je globální akce, o člověku je víc slyšet než třeba po triumfu na mistrovství světa, jméno se hodně zviditelní. Strašně mi to pomohlo a také jsem nabral zkušenosti. Byl to životní závod, který mi hodně změnil kariéru.

Svoboda: Roky po Londýně byly úplně jiné než všechny předtím. Plné nečekaných problémů, zvratů a životních změn, s nimiž jsem se musel vypořádat. Něco jsem zvládl hůř, něco líp, ale bylo to pro mě přínosné. Člověk nejvíc roste, když řeší problémy.

Špotáková: Bylo to jiné než v Pekingu o čtyři roky dříve. Tam jsem byla dojatá, vyhrála jsem šestým hodem, 21. srpna... Člověk si víc užíval ty první roky, v Londýně už jsem zase nebyla tak zajímavá pro média, přišla další tři zlata. A byla jsem za to radši.

Co byl nejhezčí moment, kdy jste si svůj triumf naplno užili?

Topinková Knapková: Jak jsem projela cílem a při předávání medailí. Kdyby se mi to povedlo ve dvaceti, řekla bych si, že to bylo jednoduché. Byla jsem hodněkrát blízko, v Aténách jsem byla čtvrtá dvě sekundy od medaile, tak jsem si řekla, že potrénuju a klapne to. Tak jsem potrénovala a v Pekingu byla pátá... O to víc jsem si to užila.

Kulhavý: Celý ten olympijský den. A pak nějaká párty doma. Všechno bylo ve shonu, ale strašně rád na to vzpomínám, nabíjí mě to. Třeba se něco podobného povede znovu, je to pro mě motivace do práce.

Svoboda: Bezprostřední chvíle po závodě i během něj, kdy už bylo velmi pravděpodobné, že se to podaří dotáhnout do konce. A potom nekončící euforická oslava, zhruba tříměsíční, je nezapomenutelná. Tedy pár věcí si nepamatuju, ale bylo to úžasné období.

Špotáková: Pro mě bylo krásné přivítání v Českém domě, přišlo hodně lidí, bylo to něco výjimečného. A pak oslava s kamarády.

Jak jste se srovnávali s nárůstem popularity? Byla vám někdy nepříjemná?

Topinková Knapková: Měla jsem období, kdy toho bylo hodně, ale určitě to nebylo tak, že bych si říkala, že by bylo lepší, kdybych olympiádu nevyhrála. Po půl roce to zase odeznělo.

Kulhavý: Šlo to setrvačností. Když jsem vyhrál, mluvilo se o tom, ale až s odstupem dvou let, když jsem výsledky opakoval, dostal jsem se do podvědomí široké veřejnosti. Nemám s tím problém, nejsem Jágr, nestává se, že by na mě na každém roku někdo hulákal.

Svoboda: Já jsem společenský člověk, nevadí mi pohybovat se mezi lidmi, i kontakt s médii mě baví. Jen když je toho hodně, je to únavné. Člověk to hned nepostřehne, ale pak třeba v lednu, únoru dalšího roku jsem zjistil, že jsem hodně unavený a potřebuju někam odjet.

Špotáková: Nejhorší pro mě byly některé společenské akce. Vždycky si vzpomenu na Pilsner Fest, kde bylo snad deset tisíc lidí, většina nalitá, tahali mě za triko. To jsem byla vyřízená, takové akce vám vezmou tolik energie...

Bylo složité po olympijském triumfu najít další motivaci?

Topinková Knapková: Je to těžké. Sama jsem nad tím nepřemýšlela, spíš lidi kolem se ptali: Co teď chceš vyhrát, když jsi mistryně světa i Evropy a olympijská vítězka? Trošku mě nahlodali, ale hlavní je, aby to člověk dělal proto, že ho to baví, ne aby měl spoustu peněz.

Kulhavý: Moc jsem nevěděl, jak to zvládnout. Do další sezóny jsem šel s tím, že bude dobrá, příprava se povedla, ale jak jsem sebral čas z regenerace, přišla únava. Hledal jsem cíle, aby byly novou výzvou, a vyhrál jsem Cape Epic, mistrovství světa v maratónu i Světový pohár.

Svoboda: Měl jsem vleklé zdravotní problémy a pro mě byla olympiáda tím hlavním, proč jsem sport začal dělat, takový milník čtyřletého cyklu. Takže když jsem v letech 2013 a 2014 nebyl stoprocentně fit, zůstával jsem v klidu, protože do Ria ještě zbývaly více než dva roky.

Špotáková: Na ty neolympijské roky bylo trochu těžké se motivovat. Ale pro mě byla obrovská motivace se vrátit po narození dítěte, což se povedlo na mistrovství Evropy v Curychu, i když to byl boj. Získala jsem poslední titul, co mi chyběl.

Pomohlo olympijské zlato celé vaší disciplíně?

Topinková Knapková: Přišlo veslovat hodně dětí, ale není moc větších posádek. Asi je to tím, že děti mají vzory, které jezdí na skifu. Kdybychom měli výbornou čtyřku, mládež bude chtít jezdit na ní, jako v Anglii.

Kulhavý: Člověk zpropaguje sebe i sport, po olympiádě nastal boom horské cyklistiky, spousta dětí začala jezdit. Jsme hodně sportovní národ a cyklistika je pro širokou veřejnost perfektní sport.

Svoboda: Asi každému sportu pomůže úspěch finančně, ale i zájmem mládeže. Moderní pětiboj udělal za ty čtyři roky velký kus práce. Bezprostředně po Londýně na ten růst zájmu ještě nebyl připravený, ale postupně vyrostly nové kluby a vyučili se další trenéři.

Špotáková: Myslím, že ano. Oštěp je určitě populárnější, je to krásná disciplína. Nemusíte být nejrychlejší, nejsilnější ani nejvytrvalejší, ale potřebujete od všeho trošku.

Michal Osoba, Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Češi

Filtr článků - Češi


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..