Článek
„Byla v nás malá dušička, ale když už jsme došly tak daleko, nevzdaly jsme se. Věřily jsme a úžasně nám pomohlo publikum," vyprávěla rozesmátá Barbora Strýcová po výhře 4:6, 6:4, 6:4. „Když jsme v druhém setu prohrávaly nula tři, zvedla se celá tribuna a začala fandit. Nakoplo nás to," vykládala Strýcová.
Na zastrčeném kurtu číslo osm měly české reprezentantky skutečně takřka domácí prostředí. Část české olympijské výpravy v čele s tenistou Radkem Štěpánkem krajanky burcovala. Strhla i domácí temperamentní fanoušky s Argentinci bloumajícími areálem po výhře Del Potra. A když do hlediště za nepříznivého stavu v druhé sadě dorazila i dvojnásobná olympijská šampiónka v hodu oštěpem Barbora Špotáková, Šafářovou se Strýcovou jakoby získaly definitivně převahu.
Strýcová měla husí kůži
„Podpora všech byla úžasná. Lidé nás vytáhli z nejhoršího," rozplývala se Lucie Šafářová. „Nezažíváme na každém turnaji, aby nám fandilo tolik Čechů. Měla jsem husí kůži. Jsou to momenty, na něž nezapomenu," přitakávala Strýcová.
Češky vítězný game nakonec získaly v okamžiku, kdy servírovala Erraniová, čtyřiadvacátá hráčka světa. Vítr a snad i nervozita ji totálně vyvedly z rytmu a Strýcové se Šafářovou nabízela míče na zlatém podnose, navíc vyrobila dvě dvojchyby. „Byla po větru, což jí vadilo. Člověk ale nesmí return uspěchat, protože to chce hrozně rychle zakončit, ale vždy to nejde," vysvětlovala Šafářová.
Když míček po posledním servisu Erraniové plesknul do pásky a spadl na polovinu Italek, propukla česká dvojice v jásot. „Uvědomujeme si, že jsme blízko medaili," vykládala Strýcová a s parťačkou věděly, že středeční déšť hrál v jejich prospěch. Šafářová se totiž vzpamatovala z předcházejících střevních problémů: „Volno mě zachránilo. Postupně jsem se ve středu celý den dojídala a sbírala síly. A na kurtu byla v plné síle."