Článek
Se zlomeným obratlem si letos vytrpěl své. „Nemohl jsem si odpočinout, jel jsem přes bolest, čímž se to dráždilo a záda pořád bolela. Jejich stav se zlepšil, až když jsem jen ladil a tolik netrénoval," popisoval. V olympijské sezóně na delší odpočinek nemohl pomýšlet, pokud chtěl v Riu uspět. A po tom Synek moc toužil. Teď bude čekat na verdikt fyzioterapeutů.
„Doufám, že když si odpočinu, nějak se to srovná cvičením. A počkám, jestli doktoři řeknou, že ty záda ještě pár let vydrží," plánuje skifař. Operaci vidí až jako úplně krajní řešení. „To bych nerad, spíš to budeme léčit konzervativně," říká.
Variantou je i to, že by příští sezónu Synek pojal volněji, jako to někteří sportovci po olympiádě dělají. Podobně se rozhodl před třemi lety po triumfu v Londýně Mahé Drysdale. „Proberu s doktory, jestli to vůbec něčemu pomůže," připouští Synek, že by raději naplno závodil. „V říjnu mi bude čtyřiatřicet, moc let sportování mi nezbývá," ví, že síly ubývají.
Kouč do důchodu zatím nemůže
„Jedu šestnáct let na hraně, už jsem z toho vyždímaný a odvařený," přiznává Synek, jenž na mistrovství světa startoval už v roce 2001. „Není jednoduché se stále zaprvé motivovat a zadruhé regenerovat," přiznává a přidává příklad ze života. „Když mi bylo dvacet let, šel jsem na pivo do hospody a druhý den jsem mohl trénovat. Dneska jdu na pivo a tři dny se z toho dostávám. To samé s tréninkem," usmívá se.
Veslaři ale dokáží na vrcholné úrovni závodit i ve veteránském věku. „Jen je to každý rok těžší a těžší," ví Synek. Doma má dvě děti, Alici a Matyáše. „Chtěl bych pokračovat, ale nechci se dostat do stavu, kdy by mi děti řekly: Táto, pojď s námi na kolo, a já odpověděl, že nemůžu, protože mě bolí záda."
Pokud se Synek rozhodne pokračovat, na služby svého dlouholetého kouče se může spolehnout. I když Milan Doleček už v Londýně mluvil o tom, že by s trénováním chtěl výhledově skončit. „To je pravda, říkal jsem, že bych rád do důchodu, ale že nemůžu, protože ještě olympiádu nevyhrál. Tak se mi to nějak prodlužuje," usmál se kouč.
