Hlavní obsah

Parník byl v transu už od rána. Stříbrný obr snese i brutální přípravu, říká trenér

ram (Rio de Janeiro)Sport.czPrávo

Blahem bez sebe z úspěchu Josefa Dostála byl trenér českého kajakáře Karel Leština. Měsíce nekonečných tréninků vyústily ve stříbrnou olympijskou medaili. „Já byl děsně nervózní už od rána. Šel jsem se s Pepou rozjet na vodu. A tam jsem cítil, jak se dostává do transu. Přestává mluvit, začíná se soustředit, koncentruje se na závodní tempo,“ vykládal Leština.

Foto: Damir Sagolj, Reuters

Je to tam! Kajakář Josef Dostál získal na kilometrové trati v Riu stříbro!

Článek

Dostála za výkon chválil a litoval, že za fantastický výkon nebyl odměněn zlatem, které uzmul Španěl Walz. „On se svezl na vlně. Pepa jen fantasticky. Jak má Pepa sto deset kilo, tak dělá vlny jak parník. Za ním jede člověk šest set metrů s tříčtvrtečním úsilím, a pak může mít takový závěr. Pepa si ho všimnul, ale jel už maximum a nemohl reagovat," říkal Leština.

Stříbro je pro jeho svěřence odměnou za brutální tréninky, které občas v přípravě musí vstřebat. Však Dostál přiznává, že není výjimkou, když zvrací. „Jde o laktátové tréninky. Jak je Pepa velký, tak možná produkuje více laktátu, než ostatní. Ale pak se zase dokáže hodně kousnout. Pokud člověk dokáže jít za hranu, může jezdit výkony, jaký předvedl Pepa," vysvětloval Leština.

Dostálova obří postava by se mohla zdát mnohým na kajaku nevýhodou, ale opak je pravdou. „Je největší, nejtěžší a je jeden z nejrychlejších. Tak velkých kajakářů moc není. Myslím, že jde o výhodu. Dřív byl u Němců čtyřkajak, v němž byli lidi přes metr devadesát, kolem sto kilo a neměli konkurenci," vzpomínal Leština.

„U Pepy je to něco podobného. Když foukne proti, jeho nic nezastaví. Při jeho váze sto deset kilogramů a výšce dva metry dva centimetry má hroznou výhodu. Ale hodně taky záleží, jak je vynervovaný před závody," vyprávěl Dostálův trenér.

A vysvětlil původ rituálu, kdy si na oslavu úspěchu s Dostálem drcnou hlavami. „Vzniklo to po olympiádě v Londýně, když jsme zapíjeli bronzovou medaili čtyřkajaku. Jen jsme nejdříve nevěděli, zda nás bolela hlava z piva nebo jak jsme o sebe ťukali jako berani. Oba jsme totiž děsní berani," smál se Leština.

Reklama

Související témata: