Rubriky:

Atletika

Šebrle: Chtěl jsem bojovat až do poslední chvíle, příští rok chci ještě závodit

8. srpna 2012 14:52

Jen 11,54 sekundy na stovce a žádný další výkon. Smutně skončilo čtvrté olympijské vystoupení šampióna z Atén Romana Šebrleho. Stopku mu vystavila zraněná pata, kvůli níž desetibojař odešel z dálkařského sektoru ještě před startem další disciplíny.

 

Michal Kamaryt, ČTK

Kdy jste definitivně zjistil, že londýnský závod nedokončíte?

Stovka mi vlila trochu optimismu do žil, i když nebyla úplně rychlá, říkal jsem si, že bych se v závodě mohl udržet dlouho. Jenže na dálce už to nešlo. Zkusil jsem jeden rozběh a stačilo to, v tretrách pata dost bolela a stovkou se rozdráždila. Chtěl jsem bojovat do poslední chvíle, čekal jsem, jestli se to lepší, bohužel se tak nestalo.

Ráno jste ještě věřil, že závod dokončíte?

To jsem se cítil celkem dobře, nic strašného. Lehce jsem patu cítil, když jsem šel do treter, říkal jsem si, že by to nemuselo být špatné. Do stovky jsem šel naplno, nepřemýšlel jsem, že nedokončím.

Nelitujete, že jste do závodu nastoupil?

Ne. Tuto sezónu, protože byla olympijská, jsem makal nejvíc za celé čtyři roky. Možná to bylo špatně, možná jsem tomu neměl tolik dávat, protože i kvalifikace byla dost náročná. Ale když už jsem se sem dostal, věděl jsem, že budu bojovat až do poslední chvíle. A věřil, že to vyjde, i když to bude na hraně. Mrzí mě, že zranění přišlo po posledním soustředění, v Itálii mi to šlo skvěle, ale posledních deset dnů to začalo...

Jak složité je si po letech vítězství a rekordů zvykat na porážky a přibývající nedokončené závody?

Normální lidi, kteří sport nedělají, to asi nepochopí. Sportovec tomu dává všechno. Když se ohlídnu za tímhle rokem, nenajdu jedinou věc, co bych podcenil. I rodina se omezovala, abych závodil dobře. Sportovec fakt čeká do poslední chvíle, jestli to půjde. Podívejte se na Mirku Knapkovou, už se chtěla odhlašovat, a nakonec vyhrála.

Ale to zklamání teď musí být o to větší.

Cítím zranění čtrnáct dnů a první týden, kdy jsem opravdu chtěl jít něco naplno a nemohl jsem, srovnával jsem se s tím daleko hůř. Nechodil jsem na golf, jen jsem regeneroval. Samozřejmě jsem zklamaný, představoval jsem si to úplně jinak. Tím, že se mi povedlo závěrečné soustředění, myslel jsem i na víc, než veteránský světový rekord (8241 bodů – pozn. red.). Ale to přijde znenadání a můžete se postavit na hlavu. Člověk se s tím smiřuje, až je smířený.

Stihl jste si užít i během té krátké chvíle na stadiónu skvělou atmosféru?

Byla fantastická, to jsem si zažil jen jednou v Sydney, kdy přišlo už ráno tolik lidi. Těší mě, že jsem měl takový ohlas.

Co převládá? Zklamání, nebo odhodlání to zkusit ještě za rok?

Teď zklamání. Ale za rok ještě chci závodit, opravdu už naposledy.

Abyste zvládl jubilejní padesátý desetiboj přes hranici 8000 bodů?

Určitě, i když jsem na ty statistiky nikdy nebyl, tak by bylo hezké to takhle zakončit. Šedesát už jich asi nestihnu...

Michal Osoba (Londýn), Právo

Zrušit


Časová osa: Atletika

Filtr článků - Atletika


Podsekce:

     
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Medaile

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..