Hlavní obsah

Z hvězdičky je osobnost. Cesta Hejnové k olympijskému bronzu byla pořádně dlouhá

Byla to dlouhá cesta Zuzany Hejnové. Obrovský talent české atletiky sbíral mládežnické medaile na překážkách jako na běžícím páse a zdálo se jen otázkou času, kdy bude stát na stupních vítězů i na velké seniorské akci. Chvíli to trvalo, Hejnová si vytrpěla mnohá zklamání a uronila spoustu slz, ale teď se dočkala sladké odměny! Užívá si olympijského bronzu.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Radost Zuzany Hejnové po bronzovém finiši na 400 metrů překážek.

Článek

Bylo jí patnáct let, měla za sebou teprve tři překážkové čtvrtky, když na juniorském mistrovství světa v Kingstonu doběhla pátá jako nejúspěšnější členka české výpravy. V sedmnácti se přesunula z Jablonce od trenérky Jandové, která ji na čtvrtku překážek přesměrovala z vícebojů, do Prahy za svým tehdejším přítelem a do rodící se skupiny Rychlých holek trenérky Martiny Blažkové. Od té doby její kariéra strmě stoupala vzhůru. Od roku 2002 si každou sezónu vylepšila osobní rekord!

Jen ty velké medaile dlouho nebyly Hejnové souzeny. Evropské šampionáty v Barceloně i Helsinkách, stejně jako mistrovství světa v Tegu končily zklamáním z nenaplnění medailového snu. Obzvláště letos po čtvrtém místě ve finské metropoli byla Hejnová dost zlomená. „Já zapomněla běhat překážky, musím něco změnit," vykládala s pláčem.

S chladnou hlavou pak ale s trenérkou zásadní změny zavrhly. „V sezóně na ně stejně není čas. Od podzimu na tom byla Zuzka dobře, v tréninku problém nebyl. Důležité pro ni bylo vítězství na Diamantové lize v Monaku. Nejlepší generálkou byl závod, pak už věděla, že tady poběží dobře," popisovala trenérka Blažková.

„To, jak dopadlo mistrovství Evropy, bylo pro Zuzku k olympiádě jen dobře. Nakoplo ji to a pak tady předvedla takový výkon," říkal reprezentační šéftrenér Tomáš Dvořák.

Reklama