Článek
Na předchozí olympiádu do Atén jste jel jako jeden z favoritů a s medailí od vás se vcelku počítalo. Berete obhajobu bronzu jako svůj pekingský cíl?
Tahle sezóna je dost jiná než ta před čtyřmi roky. Do Atén jsem odjel jako bronzový z mistrovství světa. Vzhledem ke zdravotním problémům a kvůli tomu, že jsem toho letos moc neodzávodil, je pravděpodobnost medaile o něco nižší.
Vypadá to, že si před Pekingem moc nevěříte.
To zase ne. Na mistrovství Evropy jsem byl před parkurem čtvrtý. Kdyby se mi povedlo dobře zajet, běžel bych o medaili. Viděl jsem, že na to pořád mám.
Po třicítce většině sportovců přibývá nejrůznějších zranění a vy jste letos nebyl výjimkou. Jak jste na tom zdravotně v této chvíli?
Právě že ne moc dobře. Achilovka zlobí. Je to starý problém ještě z roku 2005. Musím doufat, že zvládnu závěrečnou přípravu a nebudu muset místo na olympiádě někomu přepustit.
To je to až tak zlé?
Mám v noze zánět, který je dost bolestivý. Na injekce to sice není, ale fyzioterapeuti se musejí starat, abych s tím mohl trénovat a navíc nepřetížil nějaké jiné místo.
Do Číny máte letět až 15. srpna. Co do té doby s bolavou nohou stihnete?
Bude to zajetý model. Prostě jako každý rok. Máme velikou výhodu, že na Dukle si můžeme přípravu dělat podle sebe a nemusíme jezdit někam do zahraničí. Spíš ostatní pětibojaři jezdí k nám. Navíc třeba šermířům už skončila hlavní část sezóny, jenže oni stejně trénují s námi.
Jaké jsou vaše zkušenosti z Číny? Loni jste tam byl na finále Světového poháru.
Já si nestěžoval. Letěli jsme čtyři dny předem a aklimatizace proběhla v pohodě. Tehdy tam ani nebyla tak strašná situace kolem smogu.
Letos jste ale měl problémy s dýchacími cestami. Nebojíte se přece jen čínského ovzduší? Nemůže vám třeba při běhu uškodit?
To si myslím, že ne. Spíš bude důležité nechytit tam nějakou potvoru infekci první dny pobytu. Při závodě už by to mělo být dobré. Zprávy z Číny pro mě stejně budou směrodatné až za 14 dnů.
Od pětibojařů se poslední roky čeká vždycky hodně a oni ta medailová přání většinou plní. Kde se bere ta spolehlivost?
Je nás víc na vyšší úrovni, takže když to jednomu nevyjde, může se ukázat další.
Deset let je ale pětiboj spojen hlavně s vaším jménem. Neštvete už trochu ty mladší?
Kdo to má v hlavě srovnané, tak si nechá poradit. Třeba David Svoboda si rád vyslechne připomínky a dá se s ním normálně mluvit.
Takže se v 35 letech jako veterán necítíte?
Když mi to nikdo nepřipomíná, tak ne. Ale to je dané tím, že nemám pocit, že bych těm mladším klukům nestačil. Prostě nezaostávám. Já si vždycky říkal: Ještě rok a začnu bejt starej. Jenže ono to nějak nepřichází.
Přesto jste už po Aténách říkal, že v Pekingu vás nikdo neuvidí a za 14 dnů tam máte letět. Neberete tuhle olympiádu přece jen jako rozlučku s vrcholovým pětibojem?
Trochu jo. Ale já bych si chtěl ještě vyzkoušet ten slibovaný nový model pětiboje, kdy se střelba a běh sloučí vlastně do jedné disciplíny. Prostě něco jako biatlon. Doběhneme na střelnici a tam budeme střílet ze vzduchovky na 10 metrů. To mě ještě láká.
Na co z olympijských Atén kromě medaile nejvíc vzpomínáte?
Na tu atmosféru. To se člověku, který tam nebyl, nedá popsat. Všichni říkají, že olympiáda, to je jen komerce. Ale pro sportovce to tak vůbec není. Jste pohromadě s dalšími v olympijské vesnici, nezávodíte jen za sebe nebo za svůj sport, ale medaile se sčítají do bodování národů. Ta zvláštní atmosféra mi nikdy nevymizí z paměti.
