Článek
Když mířil za zkušeným Chalupou, úplně klidný sedmadvacetiletý veslař nebyl. „Chvilku jsem byl nervózní, můj parťák z lodi byl rozhodnut, že skončí. Vaškovi to s Milanem Dolečkem na dvojskifu moc nešlo a původní myšlenka byla proházet párové a nepárové veslaře,“ popisuje Makovička genezi vzniku posádky. „Jenže v párové čtyřce se to mlelo, jedni chtěli toho, druzí jiného a Vašek se nechtěl doprošovat, tak sedl ke mně do dvojky,“ líčí.
Ke čtyřicetiletému stříbrnému medailistovi z Barcelony vzhlížel odmala. „Když jsem v roce 1993 začínal veslovat, byl jsem se na mistrovství světa v Račicích na Vaška podívat, tehdy ho porazil Kanaďan,“ přesně si vybavuje Makovička. „Vždycky to byl můj vzor, jsem šťastný, že s ním teď můžu jet,“ vykládá veslař.
Rázem se z něj stal ten zkušenější, skifař Chalupa najednou v ruce třímal jediné veslo. „Ale on je strašně šikovný, navíc základy nepárového veslování měl z Primátorek i z osmy, na níž jsme vyhráli mistrovství Evropy. I když dvojka je specifická, hodně technická, tak jsme to dost rozebírali u videa. Radit jsem mu nemusel, každý viděl své chyby,“ tvrdí Makovička, jenž na minulé olympiádě seděl ve čtyřce bez kormidelníka.
Cestu do Pekingu ale provázely velké nervy, pro oba shodou okolností dvojité. Dlouho netušili, zda dostanou divokou kartu, k tomu čekali potomky. „Zlaté naše manželky, ty si užily,“ popisuje nervózní začátek léta. „Doma jsem jen tupě koukal do zdi, kdybychom netrénovali, asi bych ani nespal. Byli jsme jak na trní, já už moc nevěřil A pak přišlo obrovské uvolnění,“ vypráví Makovička, jemuž se syn Matěj narodil dva dny před olympijskou dokvalifikací. Oslavu otcovství si nechá po návratu. „Když jsem přijel domů z porodnice, dal jsem si sám skleničku. Zatím slavili jen všichni kolem mě,“ usmívá se veslař pražské Dukly.
