Článek
„Nebyl to žádný problém,“ usmívala se Šmídová po zdlouhavém sobotním odpoledním odbavení před svojí pátou cestou do Číny. Dlouhý let s přestupem v Istanbulu ji nijak neděsil. „Do Austrálie to bylo mnohem dál,“ pravila a nemínila, že by ji něco v olympijské maríně mohlo zvlášť překvapit.
„Vedro, mlha, bezvětří, vše jsme tam už zažily,“ pokračovala Šmídová, zkušenější z obou blonďatých závodnic. V Aténách před čtyřmi roky ještě závodila sólově, byla stříbrná ve třídě Evropa. Pak dlouho marně hledala partnerku pro třídu 470. Ale našla.
A na poslední chvíli se prodraly na OH. „Moc času na přípravu nebylo, ale udělaly jsme maximum,“ připomínala sérii tréninkových kempů. Dohromady čtyři a půl týdne v dějišti her.
Cíl? „Do desátého místa je úspěch,“ mínila Šmídová. „A také si to užít,“ přikyvovala druhá z jachtařek.
Řasy brzdí lodě
Jediná obava? „Slyšela jsem, že nakonec budeme mít omezený pohyb. V doprovodu eskorty. Ale to nebudu akceptovat. Když budu chtít do marketu, nebo navštívit příbuzné či známé, tak půjdu,“ tvrdila odhodlaně Šmídová. Ale ani nepočítala, že by ji čínská realita nějak zvlášť lákala k četným vycházkám. „Tamní bleší trhy už jsem viděla. Je tam vedro, špína, přelidněné město, budu spíš číst a oddechovat, ale slyšela jsem, že tam je někde i golf, to bych šla.“ Samotné zázemí pro olympijskou regatu je podle ní v pořádku. „Vše tam fungovalo. I jídlo bylo v pohodě, široký výběr, žádné čínské speciality.“
Ještě při posledním tréninkovém kempu v červenci stačila česká posádka zaregistrovat boj Číňanů s bujícími řasami, jejichž koberce na hladině brzdí lodě a hrozily, že ze závodu nebude fraška.
„Na moře vyrážely tisíce džunek s lidmi s hráběmi,“ líčila Šmídová. Na čas marínu uzavřeli, netrénovalo se. „Asi dělali nějaký chemický posyp, ale nejdůležitější byla stejně práce dobrovolníků. Jak je znám, čeká nás tam čisté moře,“ nepředpokládala potíže.
Vybavení už dávno mají na místě. „Od začátku týdne trénujeme,“ plánovala.
